6 C 58/2024-44 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 26 976,51 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 23. 3. 2022 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získala žalovaná od původní věřitelky úvěr 12 000 Kč, za který se zavázala vrátit 22 302 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 593 Kč, tj. nejpozději do 23. 5. 2023. Dostala se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu 11 179,38 Kč spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovaným úrokem. Smlouvou účinnou dne 7. 8. 2023 postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalované dne 2. 11. 2023.2. Žalovaná žádala možnost splátek, aktuálně je schopna plnit ve výši 500 Kč měsíčně.3. Soud zjistil následující skutkový stav: Dne 23. 3. 2022 podepsala žalovaná s původní věřitelkou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které jí toho dne byla vyplacena hotovost 12 000 Kč, za kterou se zavázala vrátit 22 302 Kč (zápůjční úroková sazba 8 % ročně, tj. za dobu trvání smlouvy 609 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 653 Kč a hotovostní inkaso 2 160 Kč) ve 14měsíčních splátkách po 1 593 Kč; roční procentní sazba nákladů uvedeného úvěru činila 272,44 % (viz smlouva o úvěru čl. 14-15). Před uzavřením smlouvy činil měsíční příjem žalované 14 387 Kč, její měsíční výdaje činily 4 860 Kč na bydlení, 1 200 Kč na elektřinu, 2 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, 500 Kč na telefon a 1 000 Kč na výživném nezletilého dítěte (viz žádost o úvěr čl. 36, výpověď žalované čl. 42v-43). Žalovaná uhradila žalobkyni v souvislosti s uvedenou smlouvou 1 600 Kč (viz transakční historie čl. 26). Smlouvou ze dne 2. 8. 2023, účinnou 7. 8. 2023 (viz smlouva o postoupení pohledávek čl. 16-18), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou ve výši 20 702 Kč žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek čl. 19-21), což žalované oznámila dopisem ze dne 15. 8. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávky čl. 22). Dne 2. 11. 2023 odeslala žalobkyně žalované na její evidenční adresu (viz výše) předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 23-25). Soudu je z úřední činnosti známo, že obvyklá úroková sazba bankovních úvěrů i roční procentní sazba nákladů bankovních úvěrů se dlouhodobě pohybují okolo 10 % ročně.4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Žalovaná s původní věřitelkou uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž poměry se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále jen „o. z.“).5. Původní věřitelku stíhala povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované spotřebitelky (§ 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb.). Ze žádosti o úvěr a výpovědi žalované vyplynulo, že v době sjednání úvěru disponovala příjmem 14 387 Kč měsíčně; i kdyby měl soud jí uváděné údaje v celkové výši 9 560 Kč za podhodnocené a zvýšil její osobní náklady například na částku životního minima, stále zbývala žalované s rezervou částka dostatečná k pokrytí měsíční splátky 1 593 Kč. Z provedeného dokazování alespoň nevyplynul opak. Povinnost původní věřitelky prověřit a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalované tak měl soud za splněnou.6. Přesto shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatnou, a to pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. Nejde ovšem o pojistku jedinou; prevencí proti nedobytnosti pohledávky za nesolventním dlužníkem je například také řádné plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost (viz znovu i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).7. I náklady nebankovních úvěrů proto musejí mít svou mez. V projednávané věci podle soudu únosnou mez překračuje příslušenství spočívající v úroku z úvěru ve výši cca 73,60 % ročně (počítáno ze závazku splatit za 14 měsíců doby trvání smlouvy 22 302 Kč z půjčených 12 000 Kč), zatímco běžná úroková sazba bankovních úvěrů se dlouhodobě pohybuje okolo 10 % ročně; sjednaná výše řádného příslušenství tak běžnou úrokovou míru překračuje nikoli například dvoj- až trojnásobně, nýbrž sedminásobně [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (, jméno FO, ). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.]. Roční procentní sazba nákladů sjednaného úvěru tak dosahovala nestandardní výše 272,44 %.8. Mezi dalšími (subjektivními) okolnostmi, které by měly soudu ve věci vyplynout nad rámec samotné výše sjednaného příslušenství oproti hladině běžné ve srovnatelném obchodním styku, aby mohl učinit závěr o lichevním ujednání ve smyslu § 1796 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. , spisová značka, ), vnímá soud jako podstatné zjištění, že žalovaná není osobou orientovanou v právním prostředí (soudě podle jejího projevu při jednání). Její svobodná vůle mohla být ovlivněna tísní a pocitem, že jiného východiska, než přistoupit na takto nevýhodnou smlouvu, nemá. I v této okolnosti spatřuje soud zneužití silnějšího postavení původní věřitelky vůči žalované spotřebitelce a jde o další důvod přispívající k závěru o neplatnosti uvedených ujednání pro jejich zjevnou disproporci. V poměrech projednávané věci proto 7násobek běžné úrokové míry (byť bankovních úvěrů) optikou dobrých mravů a veřejného pořádku neobstojí.9. Soud ve spotřebitelském kontextu nepovažuje za žádoucí ani redukci zachovávající platnost daného právního jednání ve smyslu § 577 o. z. tím, že by namísto sjednaného příslušenství přiznal běžný úrok z úvěru. Cílem nové úpravy ochrany spotřebitele při sjednávání úvěrů bylo „posílení principu zodpovědného úvěrování“. Z toho je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (například absolutní neplatností právního jednání porušujícího kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Vycházeje z těchto obecných principů nepovažuje soud za spravedlivé, aby byla žalobkyně za protiprávní jednání původní věřitelky „odměněna“ přiznáním běžného úroku, jako by jednala v souladu s právem (srov. podobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. , spisová značka, ).10. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Původní věřitelka přenechala žalované hotovost ve výši 12 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila pouze 1 600 Kč. Žalovaná se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatila částkou 10 400 Kč, kterou je povinna žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl, ve zbytku ji s ohledem na dosud uvedené zamítl.11. Lhůta k plnění byla k žádosti žalované, kterou žalobkyně akceptovala, stanovena podle 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. Výši splátek soud určil podle návrhu žalobkyně tak, aby svou pohledávku získala v reálném čase.12. Ve věci převážně úspěšná žalovaná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) neuplatnila žádné náklady řízení, které by jí měla žalobkyně nahradit.13. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.