10 C 63/2025-108 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 273 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že ve dnech , datum, a , datum, převedla na bankovní účet č. , č. účtu, dohromady 273 000 Kč (v platbách po 243 000 Kč a 30 000 Kč). V tu dobu nevěděla, že se jedná o bankovní účet žalovaného. Platby provedla po dohodě se synem žalovaného, , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, . S ním měla uzavřenou ústní smlouvu na opravu střechy nemovitosti v jejím vlastnictví. , jméno FO, požadoval tyto platby na nákup , právnická osoba, a jako platbu za odvedenou práci. Žalobkyni přitom nesdělil, že se nejedná o jeho účet, ta se později domnívala, že jde o účet jeho bratra. Žalobkyně zdůraznila, že s žalovaným se neznala a nezná, o opravě střechy ani o čemkoli jiném s ním nejednala, na pracích na nemovitosti žalobkyně se nikdy nijak nepodílel. Žalobkyně dále obsáhle popsala, jaká zjištění posléze učinila o osobě , jméno FO, , s jehož pracemi na opravě střechy nebyla spokojena. Podle ní jde o osobu s kriminální minulostí, která přišla o živnostenské oprávnění a uvedla ji v omyl. Na uvedení v omyl se podílel i žalovaný tím, že synovi poskytoval svůj účet. Ačkoli se , jméno FO, široce prezentoval jako podnikatel, nebyl jím, jsou na něj vedeny exekuce a účet žalovaného využíval proto, aby se vyhnul svým platebním povinnostem vůči věřitelům a státním orgánům. Žalovaný o tom musel vědět a pomáhal synovi příjmy zatajovat. Pokud by žalobkyně tyto okolnosti znala před provedením plateb, nikdy by je neuskutečnila. Protože žalovaný nebyl ve smluvním vztahu s žalobkyní, o žalovanou částku se na její úkor bezdůvodně obohatil a musí vydat to, co mu nepatří. Je přitom nerozhodné, že s částkou reálně nakládal , jméno FO, . Dne , datum, vyzvala žalobkyně předžalobní výzvou žalovaného, aby bezdůvodné obohacení vrátil nejpozději do , datum, . Ten tak ovšem neučinil, a od , datum, tak žalobkyně požadovala po žalovaném rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Především s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu namítl, že není ve sporu pasivně legitimován. Účet žalovaného byl toliko dohodnutým platebním místem mezi , jméno FO, a žalobkyní. Žalobkyně ujednané platební místo akceptovala a platby provedla. Bylo na vůli , jméno FO, , kam si nechá peníze na materiál a za práci zaslat. , jméno FO, měl navíc k účtu dispoziční oprávnění a žalobkyně věděla, že peníze neposílá na jeho vlastní účet, protože u provedené transakce bylo uvedeno jméno žalovaného. Žalovaný odmítl, že by synovi pomáhal s nelegálním podnikáním nebo se zatajováním příjmů. Navrhl proto žalobu v plném rozsahu zamítnout.3. Z provedených důkazů a ze skutečností mezi účastníky nesporných soud zjistil následující skutkový stav:4. Žalobkyně se ústně se synem žalovaného, p. , jméno FO, , nar. , datum, , domluvila na podzim roku 2024 na opravě střechy na její nemovitosti. , jméno FO, požadoval po žalobkyni finanční prostředky na nákup materiálu a jako zálohu za provedenou práci, po dohodě s žalobkyní označil jako platební místo bankovní účet č. , č. účtu, . Žalobkyně na tento účet převodem poukázala dne , datum, částku 243 000 Kč a dne , datum, částku 30 000 Kč. Majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný, k účtu má dispoziční oprávnění jeho syn , jméno FO, (od , datum, ). S žalovaným se žalobkyně nezná, o opravě střechy či o jiných záležitostech s ním nejednala, na pracích se nijak nepodílel (nesporné skutečnosti; potvrzení banky na čl. 45; , Anonymizováno, komunikace mezi žalobkyní a , jméno FO, na čl. 6-19). U provedených zaúčtovaných transakcí ze dne , datum, a , datum, bylo u účtu protistrany č. , č. účtu, uvedeno v kolonce název prostistrany „, Jméno žalovaného, “; žalobkyně měla za to, že jde o bratra , jméno FO, (parametry platby na čl. 21-22; , Anonymizováno, komunikace mezi žalobkyní a , jméno FO, na čl. 62).5. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil pro věc nic podstatného, zbylé důkazní návrhy zamítl (k tomu viz níže).6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení dále platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Dle § 1954 o. z., k řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem.8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:9. Soud dospěl k závěru, že již ze samotných žalobních tvrzení a z toho, co mezi účastníky nebylo předmětem sporu, plyne, že žalobě nelze vyhovět. Žalovaný není ve sporu pasivně legitimován, podle soudu se na úkor žalobkyně o žalovanou částku neobohatil.10. V dané věci je rozhodující, že – jak sama žalobkyně opakovaně uváděla – mezi žalobkyní a žalovaným neexistoval žádný závazkový či jiný právní vztah. Naopak žalobkyně uzavřela se synem žalovaného, , jméno FO, , ústní smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 a násl. o. z. Jejím předmětem byla oprava střechy na nemovitosti žalobkyně. V rámci tohoto vztahu pak , jméno FO, zaplatila dohodnuté částky na jím označený bankovní účet. Podle soudu je nerozhodné, že tento bankovní účet patří právě žalovanému, protože se ztotožňuje s jeho argumentací, že uvedený účet byl toliko sjednaným platebním místem v rámci smluvního vztahu mezi žalobkyní a , jméno FO, . Nároky plynoucí z tohoto vztahu si přitom musí vypořádat jeho účastníci, mezi které žalovaný nepatří.11. Ve vztahu k pasivní legitimaci žalovaného tedy soud posuzoval, zda, popř. jaký právní vztah byl mezi účastníky řízení, respektive zda lze plnění poskytnuté na účet třetí osoby u peněžního ústavu pokládat za plnění druhé smluvní straně (odlišné od této třetí osoby), či za plnění poskytnuté právě tomuto majiteli účtu. Judikatura se v tomto ohledu ustálila v závěru, že „[p]lnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby, vymezený coby platební místo, nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající. Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu, představující sjednané platební místo, s úmyslem dostát smluvenému závazku, je totiž třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně, a nikoliv majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; dále shodně rozsudek téhož soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).12. Soud opakuje, že je na základě výše uvedeného přesvědčen, že žalovanému pasivní legitimace v daném případě nesvědčí. Ze skutkových tvrzení žalobkyně je zřejmé, že finanční prostředky poskytla ve prospěch , jméno FO, na základě učiněného právního jednání s ním (dle jejích vlastních tvrzení smlouvy o dílo; je přitom nerozhodné, pokud podle svých slov později od této smlouvy odstoupila, protože R. , jméno FO, neprovedl dílo řádně a v dohodnutém termínu). Byť tyto prostředky poskytla na účet žalovaného, jednalo se o dohodnuté platební místo s , jméno FO, ve smyslu § 1954 o. z. Skutečnost, zda žalobkyně věděla či nevěděla o tom, že bankovní účet patří žalovanému, je nerozhodná (k tomu blíže srov. výše již citovaný rozsudek sp. zn. , spisová značka, ), a pasivní legitimaci žalovaného by mohla založit jen za výjimečných okolností (viz níže).13. Aktivní a pasivní legitimace z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy zásadně svědčí právě smluvním stranám, jejichž práva a povinnosti vzniklé dobrovolným uzavřením smlouvy jsou vzájemně spjata. Nároky odvíjející se od takového kontraktu mají strany uplatňovat především vůči sobě, nikoli vůči třetím osobám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně proto měla svoje nároky uplatnit vůči , jméno FO, , s nímž smlouvu uzavřela, nikoli proti žalovanému.14. Proti třetí osobě (zde žalovanému) lze nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit pouze výjimečně za podmínek stanovených v § 2995 o. z., dle kterého vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. Toto ustanovení je třeba nicméně vykládat restriktivně, protože stále platí, že bezdůvodné obohacení (či jiné majetkové nároky) se primárně vypořádává mezi stranami závazku. Z ničeho přitom neplyne, že by žalo