12 C 321/2025-79 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 10. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 80 710 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 20. 10. 2017 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 166,39 % ročně splatit ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč. Žalovaná však dosud uhradila pouze 96 717,74 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvních pokut v částce 1 996 Kč (4×499 Kč za prodlení u splátek 4, 9, 11 a 12), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 1 200 Kč (6×200 Kč za prodlení u splátek 2, 4, 9,10, 11 a 12), smluvních pokut kapitalizovaných ke dni podání žaloby na částku 33 004 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění od 23. 11. 2018), smluvního úroku 102,09 % ročně z dlužné jistiny od 23. 11. 2018, nejvýše však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 11. 2018 dosáhne částky 234 648 Kč, a zákonného úroku z prodlení z dlužných částek od 23. 11. 2018 do zaplacení. V důsledku prodlení žalované došlo ke dni 21. 11. 2018 k zesplatnění úvěru.2. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI), jakož i z jiných zdrojů. Žalobkyně zohlednila čistý měsíční příjem 17 000 Kč uvedený žalovanou a na straně výdajů zohlednila životní minimum 3 410 Kč a žalovanou uvedené výdaje na bydlení 2 000 Kč (nájemné a inkaso).3. Žalovaná uvedla, že návrh zcela neuznává. Byla v insolvenčním řízení a v květnu 2024 insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení. Dále uvedla, že žalovanou částku není schopna splácet, protože má jen důchod ve výši 10 500 Kč.4. Žalobkyně k námitce žalované uvedla, že její pohledávka byla přezkoumána i insolvenčním soudem a zdejší soud by měl být jeho názorem vázán. Žalovaná nebyla insolvenčním soudem osvobozena od hrazení dluhu.5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 10. 2017 a oznámení o schválení úvěru ze dne 24. 10. 2017 vč. dodejky bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem částku 195 540 Kč, a to vše v 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč. Úroková sazba měla činit 166,39 %, RPSN měla činit 166,39 %.7. Z hodnocení klienta ze dne 20. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z příjmu žalované ze zaměstnání ve výši 17 000 Kč a výdajů 5 410 Kč (životní minimum 3 410 Kč, bydlení – nájemné, inkaso 2 000 Kč). Žalovaná měla uvést, že bydlí v nájmu, je rozvedená a je zaměstnaná od 24. 4. 2017 na dobu neurčitou.8. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance a výpisu pohybů na účtu bylo zjištěno, že žalovaná měla za červenec až září 2017 průměrný čistý měsíční příjem cca 17 000 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele bylo dále zjištěno, že nebyly prováděny srážky ze mzdy, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a s žalovanou nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru.9. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaná patřila do kategorie nejvyššího rizika, ve které je dle legendy výpisu úvěr výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.10. Z výpisu v registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná neměla ke dni uzavření smlouvy v registru záznam.11. Z dokladu o vyplacení úvěru a karty klienta bylo zjištěno, že částka 70 000 Kč byla žalované vyplacena 23. 10. 2017.12. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná dosud uhradila 97 717,74 Kč.13. Výzvami z 20. 3. 2018, 17. 8. 2018 a 19. 11. 2018 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek a zároveň žalovanou upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Oznámením ze dne 21. 11. 2018 žalobkyně sdělila žalované, že tímto dnem došlo k okamžitému zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 8. 10. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky a upozornila ji na vymáhání pohledávky v soudním řízení. Z podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalované odeslána na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku dne 8. 10. 2025.14. Z usnesení Krajského soud v Brně ze dne 6. 12. 2024, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, bylo zjištěno, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalované. O osvobození žalované od placení pohledávek rozhodnuto nebylo.15. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.16. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:17. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok. Žalovaná dosud vrátila 97 717,74 Kč. V době uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru žalobkyně neověřovala kompletní majetkovou situaci žalované.18. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.23. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.24. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.25. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a