12 C 8/2026-35 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 900 Kč (z toho 5 000 Kč jistina, 2 000 Kč smluvní úrok, který přirostl k jistině, a 1 900 Kč smluvní pokuta) se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 5. 3. 2024 se společností , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitelka“). Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet, což však řádně nečinil, a proto původní věřitelka úvěr zesplatnila. Původní věřitelka pohledávku za žalovaným postoupila na , právnická osoba, . a tato následně na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka a žalovaný si dne 5. 3. 2024 prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky (úvěr) až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně, RPSN mělo činit 5 532,58 % (smlouva o úvěru, informační formulář). K tomuto žalobkyně doložila žádost o úvěr č. , hodnota, , ve které je uvedeno, že žalovaný je ženatý, má dvě vyživované děti a čtyři členy domácnosti, je zaměstnaný s příjmem 39 080 Kč, výdaje činí 7 000 Kč (žádost o úvěr). Původní věřitelka následně dopisem ze dne 5. 7. 2024 zesplatnila úvěr (zesplatnění ze dne 5. 7. 2024) a pohledávku za žalovaným postoupila na , právnická osoba, . a tato společnost na žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek). Původní věřitelka postoupení žalovanému oznámila (oznámení o postoupení pohledávky). Žalovanému byla dne 23. 7. 2025 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. potvrzení o odeslání zásilky).6. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, nezjišťovala jeho příjmy a výdaje ani dluhovou minulost. Žalobkyně si je svých povinností jako profesionální poskytoval spotřebitelských úvěrů vědoma, a proto také pro tento případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení. Pro případ bezdůvodného obohacení však žalovaná soudu nedoložila, že úvěrová částka byla žalovanému skutečně vyplacena; pokud žalobkyně navrhla učinit dotaz na banku žalovaného, zda v období od 5. 3. 2024 do 5. 7. 2024 byly provedeny ve prospěch účtu platby v celkové výši 5 000 Kč, pak jde o důkaz nadbytečný (nic nevypovídající), neboť i v případě, že by bankou bylo sděleno, že žalovaný v rozhodném období skutečně platby v souhrnné výši 5 000 Kč obdržel, nebylo by nadále zřejmé, kdo byl jejich odesílatelem; resp. že souhrnné platby v částce 5 000 Kč ve prospěch účtu poukázala právě původní věřitelka – žalobkyně soudu dosud nesdělila, z jakého účtu byl úvěr vyplacen, a to přestože byla soudem tázána.7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Původní věřitelka porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalovaného, nezjistila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by jakákoliv částka byla žalovanému skutečně poskytnuta, ačkoli k tomu byla soudem řádně vyzvána, nezbylo soudu nežli uzavřít, že na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení nedošlo. Soud proto žalobu zcela zamítl.8. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.9. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 400 Kč, zbývá tedy doplatit 600 Kč (výrok III.). Nezaplatí-li žalobkyně doplatek soudního poplatku, bude pohledávka po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.