19 C 263/2020 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaný porušil smluvní přepravní podmínky žalobkyně tím, že se dne [datum] po nástupu do vozidla městské hromadné dopravy na lince provozované žalobkyní na výzvu osob pověřených žalobkyní neprokázal platným jízdním dokladem. Z tohoto důvodu mu vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, celkem tedy 1 524 Kč, které však ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil. Příslušenstvím těchto pohledávek žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání postupem podle § 115a o.s.ř. Soud usnesením ze dne 29. 10. 2020, č.j. 19 C 263/2020 – 19, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí. Se zřetelem k tomu, že se k této výzvě nevyjádřil, soud předpokládá, že ani žalovaný k němu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Za souhlasu obou účastníků řízení tak soud rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný dne [datum] nastoupil do vozidla žalobkyně na tramvajové lince [číslo] aniž by se z příčin na své straně prokázal platným jízdním dokladem. Pověřená osoba žalobkyně jej vyzvala k zaplacení přirážky k jízdnému, která podle čl. 8 odst. 4 smluvních přepravních podmínek žalobkyně účinných od [datum] činila 1 500 Kč. Jízdné žalovaný žalobkyni zaplatil. Zástupce žalobkyně žalovaného dopisem ze dne [datum] znovu vyzval ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, avšak bezvýsledně. 5. Žalovaný z příčin na své straně nastoupil do drážního vozidla žalobkyně bez platného jízdního dokladu. Nástupem do drážního vozidla, popřípadě již vstupem žalovaného do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem, vznikla mezi účastníky řízení smlouva o přepravě osoby (čl. 2 odst. 1 smluvních přepravních podmínek žalobkyně účinných od [datum], § 2550 o.z.). Z tohoto důvodu vznikla žalovanému dne [datum] povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč na přirážce k jízdnému (§ 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a § 7 odst. 6 nařízení vlády č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu). 6. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení v zákonné výši 10 % p.a. z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). 7. Soud naopak žalobu zčásti zamítl co do žalobního požadavku na zaplacení jízdného ve výši 24 Kč, neboť tuto pohledávku žalovaný na výzvu pověřené osoby žalobkyně splnil, jak vyplývá ze zápisu o provedené přepravní kontrole, který záznam o této pohledávce neobsahuje. 8. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť zamítnutí žaloby co do 24 Kč s příslušenstvím představuje neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu řízení. Žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z odměny za zastupování advokátem v celkové výši 1 089 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč při tarifní hodnotě 1 524 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a výzva k plnění ze dne [datum], dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč, celkem tedy 900 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč). 10. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Přitom použil § 14b advokátního tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby, neboť v projednávané věci bylo řízení zahájeno žalobou založenou na vyplnění předem připraveného vzoru o jednotlivé skutkové okolnosti (k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod [číslo] 2012). Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč na jistině.