14 C 124/2021-37 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8.3.2021 domáhal zaplacení částky 24 200 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná dne 16.5.2016 uzavřela s právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) smlouvu o půjčce, na základě níž jí byla poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala za poskytnutí půjčky zaplatit částku 11 100 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úroku ve výši 2 100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu. Pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne 6.12.2019, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 6.12.2019. Žalovaná na uvedenou smlouvu uhradila částku 1 900 Kč. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 24 200 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, nesplaceného poplatku za administrativní činnost 3 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 713,80 Kč a nesplaceného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 486,20 Kč. Přes výzvy žalobce žalovaná zbytek dluhu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla řádně doručena. 3. Žalobce již v žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádřil souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, žalovaná se přes výzvu k navrženému postupu nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí: 5. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba], a žalovaná uzavřeli dne 16.5.2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci v souvislosti s poskytnutím půjčky celkovou dlužnou částku ve výši 26 100 Kč, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč. Celková dlužná částka je vypočtena jako součet půjčky ve výši 15 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úroku ve výši 2 100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v hotovostním režimu. Částku 15 000 Kč žalovaná převzala v den podpisu smlouvy, což výslovně stvrdila svým podpisem na smlouvě (prokázáno smlouvou o půjčce). V čl. 1 smluvních podmínek si strany sjednaly fixní úrok 23,72 % s tím, že tento úrok běží po celou dobu smlouvy s výjimkou období, kdy bude smlouva prodloužena podle čl. 9, což nastane, bude-li dlužník v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Pohledávka žalované byla s účinností ke dni 6.12.2019 převedena na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019). Tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne 6.12.2019 (prokázáno přípisem a poštovním podacím archem ze dne 6.12.2019). Žalovaná na dluh uhradila částku 1 900 Kč (nesporné tvrzení žalobce). K zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 39.598,21 Kč byla žalovaná řádně vyzvána dopisem ze dne 3.9.2020 (prokázáno výzvou před podáním žaloby včetně poštovního podacího archu ze dne 4.9.2020). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Ust. § 2390 o.z. stanoví, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Podle ust. § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 1881 o.z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 7. Žalobce smlouvu uzavíral jako podnikatel (§ 420 o.z.) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu podle ust. § 1810 a násl. o.z. Podle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Za shora uvedeného soud po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve výši 15 000 Kč. Tento závěr však nelze vztáhnout na všechna oddělitelná smluvní ujednání, která uzavřená smlouva obsahuje, a kterých se žalobce dovolává. 9. Ve smlouvě byl dále vedle úroku ve výši 2 100 Kč sjednán i tzv. poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč. Není jasné, za co přesně jsou tyto poplatky sjednány, když cena peněz je vyjádřena již ve sjednaném úroku ve výši 2 100 Kč. Výše poplatků odpovídající 73 % poskytnutého úvěru není ani přiměřená případným administrativním nákladům na poskytnutí půjčky. Jde o jednorázovou částku, které neodpovídá žádné protiplnění žalobce. Takovým protiplněním rozhodně pro spotřebitele nemůže být hotovostní způsob plnění, tj. jako jakási sankce za to, že bude splácet hotově, neboť možnost zvolit bezhotovostní (levnější) formu splátek mu věřitelem fakticky dána nebyla. Posuzovaná smlouva o zápůjčce byla sjednána tzv. adhezním způsobem prostřednictvím formuláře, její základní podmínky byly určeny věřitelem, aniž by slabší strana – dlužník měl skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (viz ust. § 1798 o.z. a násl.). Podle článku 5.1 smlouvy musí bezhotovostní režim dlužníkovi umožnit věřitel na základě dlouhodobé dobré platební morálky posuzované zpětně po dobu alespoň jednoho roku. Tímto ustanovením jsou všichni noví zákazníci věřitele automaticky odkázáni na bezhotovostní formu splácení. Přitom žádné zákonné ustanovení nebrání tomu, aby i hotovostní půjčka mohla být splácena bezhotovostně. Stejně tak interval splácení a s tím i četnost hotovostního inkasa byly dlužníku vnuceny ze strany věřitele. Z povahy věci tak nejde o nic jiného než o úrok, aniž by tak nárok byl ve smlouvě označen, tedy o úrok skrytý, kterým věřitel uměle navyšuje cenu zápůjčky. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy žalobce, který poskytuje obdobné zápůjčky opakovaně za účelem vytváření zisku, vymezí takto nejasně požadavek na poplatek/odměnu, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o skrytém úroku. Ostatně i sám žalobce označil poplatky za kapitalizovaný úrok. Soud k tomuto ujednání nepřihlíží, neboť jej hodnotí v relaci spotřebitele jako slabší smluvní strany. Takové jednání vůči spotřebiteli nemůže obstát při hodnocení postavení spotřebitele jako slabší smluv strany nejen co do způsobu ujednání, ale i výše požadované ceny peněz. 10. Při zohlednění výše poplatků a sjednaných pevných úroků by pak zisk žalobce měl činit téměř 73 % z poskytnuté částky, což je zcela nepřiměřené. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž v případech, které mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, např. je-li dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, kvůli které nedosáhne na bankovní půjčku nebo úvěr, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či jeho usnesení ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). 11. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobci nárok na poplatky za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek nevznikl. T