14 C 217/2021-25 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s přísl. na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 29.8.2019 smlouvu o úvěru [číslo] mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]), přičemž žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16.11.2020. Na základě této smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce žalované poskytl částku 4 000 Kč se splatností 28.9.2019. Žalovaná úvěr nesplatila. Žalobce požaduje nesplacenou jistinu ve výši 4 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 628 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Přípisem ze dne 19.10.2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět, když nadále požadoval pouze jistinu 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21.11.2020 a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 444,93 Kč. Žalovaná ani přes upomínky dlužnou částku neuhradila. 2. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svůj návrh na zahájení řízení zpět dříve, než započalo jednání ve věci, rozhodl soud tak, že v souladu s dispozitivním projevem žalobce řízení zastavil – výrok I. rozsudku. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná a žalobce uzavřeli dne 29.8.2019 smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, vyplněním žádosti na webových stránkách společnosti žalobce [webová adresa], na základě které měl žalobce poskytnout žalované částku 4 000 Kč, zasláním na bankovní účet žalované. Podmínky zápůjčky byly sjednány tak, že žalovaná se zavázala vrátit úvěr nejpozději do 28.9.2019. Žalobce zaslal žalované dopis ze dne 3.5.2021, ve kterém žalovanou vyzval k úhradě částky 5 728 Kč (jistina, mluvní pokuta, náklady), a to do 12.5.2021. Žalovaná však žalobci nic neuhradila. 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a žalobce uzavřeli dne 29.8.2019 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 5. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 z. s. ú.). Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 6. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalované, když se v tomto směru omezil jen na popis způsobu uzavření smlouvy za pomoci prostředků komunikace na dálku (webových stránek poskytovatele úvěru). 7. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne 7.10.2021, č. j. [číslo jednací], (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. Na tento přípis žalobce reagoval tak, že vzal žalobu částečně zpět co do částky 1 724 Kč a nadále požadoval pouze jistinu ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, k jednání se nedostavil, takže ho soud nemohl u jednání dne 25.11.2021 poučit v uvedeném směru o jeho povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 8. Žalobce tak v řízení nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní o tom, že posoudil s odbornou péči úvěruschopnost žalované a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. K tomu soud ještě dodává, že žalobní strana svou nepřítomností zabránila soudu, aby jí u jednání poskytl potřebná poučení ve shora uvedeném smyslu; nemůže proto úspěšně namítat, že soudem prvního stupně o svých povinnostech poučena nebyla (viz JUDr. Ljubomír Drápal: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu in Právní rozhledy 5/2002, Mimořádná příloha, s. 21). 9. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, (paušalizovaných) nákladech spojených s vymáháním pohledávky a splatnosti dluhu. 10. Žalobce tak má nárok na vrácení (zaplacení) jistiny dluhu a úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na doručení předžalobní výzvy žalované (§ 573 a § 1970 o. z nad rámec přiznaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl (výrok III. Rozsudku). Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl úspěch jen částečný, a to v 71%. Má tak nárok na uhrazení poměrné (42%) části nákladů řízení. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) představující odměnu advokáta a paušální náhradu jeho hotových výdajů. Soud aplikoval k určení výše těchto položek § 14b adv. tarifu, neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč. Advokát žalobce učinil v řízení celkem dva a půl úkonu právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 adv. tarifu), celkem 600 Kč. o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) adv. tarifu), celkem 300 Kč -) 189 Kč coby náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Žalobce měl v projednávané věci úspěch v rozsahu 71% a žalovaná 29%. Celkové náklady řízení žalobce činí 1 489 Kč, žalobci tak přísluší vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 42% z této částky, tedy 625 Kč a to k rukám svého zástupce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).