18 C 182/2021-18 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši [částka] v 53 pravidelných týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, na svůj dluh uhradil jen částku [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele ([právnická osoba] S.á.r.l.) a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi přechodným věřitelem a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, přestože byl dne [datum] naposledy upomínán výzvou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Skutečnost, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území Malty, zakládá v řízení mezinárodní prvek, a je třeba se zabývat tím, zda je ve věci dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Česká republika i Malta jsou členy Evropské unie, a proto je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Podle Čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního prvku a postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce předal v den podpisu smlouvy žalovanému hotovostní půjčku ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši [částka]. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen splatit v pravidelných 53 týdenních splátkách po [částka] k rukám zástupce věřitele, tak činila [částka] (prokázáno smlouvou o půjčce ze dne [datum]). Jak vyplývá z tvrzení žalobce a výpisu ze seznamu postupovaných pohledávek, žalovaný na půjčku splatil celkovou částku [částka] 615,24, která byla ve smyslu článku 5 smluvních podmínek započítána na nejprve souhrnný poplatek a poté částečně na jistinu (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele ([právnická osoba] S.á.r.l.) a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi přechodným věřitelem a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. O postoupení pohledávky na žalobce byl žalovaný písemně informován dopisy (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně výpisu ze seznamu postupovaných pohledávek a dokladu o zaplacení kupní ceny za postoupený soubor pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu). K úhradě zbývající části dluhu, byl žalovaný bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno výzvou před podáním žaloby včetně poštovního podacího archu). 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků za použití ust. § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), jako smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. zákona číslo 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 8. Podle § 39 a 41 obč. zák. platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle ust. § 524 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupuje v tomto vztahu jako spotřebitel, je na místě aplikovat i příslušná ustanovení obč. zák. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud tedy aplikoval zejména ust. § 55 a § 56 odst. 1, 2 obč. zák., podle kterých se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 10. Za shora uvedeného soud po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve výši [částka], kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 11. Žalovaný se v uzavřené smlouvě o půjčce zavázal, že věřiteli vrátí předmět půjčky ve výši [částka] spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka]. Tento pojem není ve smlouvě ani podmínkách nijak blíže definován. Není jasné, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy žalobce, resp. jeho právního předchůdce, poskytuje obdobné půjčky opakovaně za účelem vytváření zisku, a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený souhrnný poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o pevném úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku. Takové jednání vůči spotřebiteli však nemůže obstát vážení kritériem dobrých mravů (§ 3 odst. 1 obč. zák.) nejen co do způsobu ujednání, ale i výše požadované ceny peněz. Jde tak o neplatný úkon podle § 39 obč. zák. - viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 215/2015 a 27 Co 219/2015, později např. 30 Co 216/2017, 30 Co 217/07, 30 Co 218/2017. 12. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž v případech, které mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, např. je-li dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, kvůli které nedosáhne na bankovní půjčku nebo úvěr, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či jeho usnesení ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). V daném případě výše ujednaného souhrnného poplatku odpovídá úroku ve výši cca 70 % z poskytnuté jistiny, tedy ve výši, která i trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů výrazně přev