11 C 269/2021-31 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se žalobou došlou soudu dne 23. 7. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky 13 400 Kč se smluvním úrokem z prodlení od 16. 7. 2019 do zaplacení. Uvedl, že žalobce uzavřel s [jméno] [příjmení] smlouvu o zápůjčce dne 14. 7. 2017. Dle této smlouvy půjčil žalobce částku 20 000 Kč, která měla být žalobci vrácena nejpozději do 15. 7. 2019. Žalovaný se zaručil za úhradu pohledávky [jméno] [příjmení], pokud nesplní řádně a včas svoji povinnost k úhradě. [jméno] [příjmení] uhradila žalobci na jistině pouze částku 6 600 Kč. Žalobce vyzval [jméno] [příjmení] a žalovaného k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně. [jméno] [příjmení] podala ke Krajskému soudu v Praze návrh na oddlužení a v současné době ohledně ní probíhá insolvenční řízení pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Žalobce po žalovaném vedle úhrady zbytku neuhrazené jistiny z titulu ručitele dále požaduje v souladu s uzavřenou smlouvou o zápůjčce i úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 10 % dle čl. III uvedené smlouvy. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Právní zástupce žalobce u soudního jednání dne 29. 3. 2022 doplnil, že ohledně zaplacení dlužné částky žalobce nepodal žalobu vůči dlužnici [jméno] [příjmení], neboť vůči ní bylo zahájeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], kdy žalobce přihlásil pohledávku z předmětné zápůjčky do probíhajícího insolvenčního řízení, stejně jako další pohledávku vůči dlužnici. V rámci insolvenčního řízení nebylo na pohledávku žalobce ze strany dlužnice [jméno] [příjmení] dosud ničeho uhrazeno. Z listinných důkazů předložených žalobcem bylo zjištěno, že žalobce jako zapůjčitel a paní [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], jako vypůjčitel uzavřeli dne 14. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce zapůjčil [jméno] [příjmení] částku 20 000 Kč a ona se zavázala tuto částku vrátit nejpozději do 15. 7. 2019. V článku III. smlouvy byl pro případ prodlení s úhradou dlužné částky dohodnut úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky do zaplacení. Žalovaný připojil na uvedené smlouvě o zápůjčce ručitelské prohlášení, v němž se zavázal v případě, že [jméno] [příjmení] nesplní své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, splnit tyto povinnosti za ni, tedy uhradit zapůjčiteli zápůjčku včetně příslušenství. [příjmení] [jméno] [příjmení] vrátila žalobci pouze částku 6 600 Kč. Žalovaný byl poté vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 13 400 Kč doporučeným dopisem, který mu byl odeslán dne 4. 3. 2021. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného durhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2018 odst. 1 o.z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle § 2021 odst. 1 o.z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní. V posuzovaném případě žalobce jako zapůjčitel a paní [jméno] [příjmení] jako vypůjčitel uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které paní [příjmení] převzala částku 20 000 Kč a zavázala se jí vrátit do 15. 7. 2019. Žalovaný připojil k této smlouvě ručitelské prohlášení, ve kterém na sebe vzal vůči žalobci povinnost, že zápůjčku žalobci vrátí, jestliže tak neučiní vypůjčitel. [jméno] [příjmení] nevrátila žalobci celou zapůjčenou částku, dluh z titulu smlouvy o zápůjčce činí 13 400 Kč. Žalovaný jako ručitel byl písemně vyzván k zaplacení dlužné částky v žalované výši, dlužnou částku ani poté neuhradil. Soud proto žalobě zcela vyhověl a podle § 2390 a násl. o.z. a § 2021 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 13 400 Kč se smluvním úrokem z prodlení podle § 1970 o.z., jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleží náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a za právní zastoupení stanovené dle § 7 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to odměna advokáta za 3 úkony po 1 660 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, účast u jednání dne 29. 3. 2022), jeden úkon ve výši 830 Kč (jednoduchá výzva k plnění), 4 režijní paušály po 300 Kč, tedy celkem 7 810 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů v uvedené výši uhradil k rukám advokáta žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.