14 C 268/2021-69 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 11. 2021 se žalobce na žalované domáhal vypořádání společného jmění (bývalých) manželů. 2. Žalobce svou žalobu odůvodnil zejména tím, že manželství účastníků (uzavřené dne [datum]) bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 30. 9. 2020. K vypořádání navrhl pohledávku ve výši 960 000 Kč uvedenou ve výroku II. za svou matkou z titulu zhodnocení rodinného domu (účastníci žili v době manželství v tomto domě a zhodnotili jej stavebními pracemi). Dále navrhl k vypořádání dva osobní automobily tovární značky Ford (specifikované ve výroku I.), které ohodnotil částkou 85 000 Kč (Ford Galaxy) a 2 000 Kč (Ford Focus). Konečně navrhl k vypořádání též společný dluh účastníků vůči [právnická osoba], z titulu hypotečního dluhu (viz výrok II.) ve výši 1 040 882,20 Kč. Předmětem řízení naopak neučinil zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k bytu na adrese [obec a číslo] a nároky s tím související. 3. Žalobce zprvu navrhoval, aby mu do jeho výlučného vlastnictví byly přikázány všechny uvedené majetkové hodnoty (oba automobily a pohledávka za zhodnocení nemovitosti), jakož i dluh vůči bance, s tím, že žalované uhradí vypořádací podíl ve výši 3 058,99 Kč. Po předestření předběžného právního názoru soudem žalobce upravil své procesní stanovisko tak, že se shoduje s výroky soudu v tomto rozsudku. 4. Žalovaná souhlasila s tím, že věci navržené k vypořádání byly pořízeny za trvání manželství (a doposud existují), nesouhlasila však s výší pohledávky za matkou žalobce a požadovala ji zjistit aktualizovaným znaleckým posudkem; nesouhlasila ani s ohodnocením automobilů (navrhovala 105 000 Kč Ford Galaxy a 0 Kč Ford Focus). Na podporu svého postoje odkázala na širší souvislosti případu, konkrétně že za trvání manželství byla rekonstrukce nemovitosti matky žalobce financována z dalších úvěrů a že nemovitost v podílovém spoluvlastnictví byla za trvání manželství pronajímána. Předmět řízení však v tomto směru nerozšířila a v závěrečném návrhu zaujala shodné procesní stanovisko jako žalobce a jako je předmětem výrokové části rozsudku. 5. Všechny podstatné skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné a soud tak mohl vyjít z jejich shodných tvrzení (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Jen pro úplnost tak soud rekapituluje následující jednotlivá skutková zjištění. 6. Skutečnost, že účastníci byli v letech 2007 -2020 manželé a že jejich manželství zaniklo rozvodem ke dni 30. 9. 2020, je soudu známo z jeho úřední činnosti (ze spisu sp. zn. [spisová značka]). 7. Osobní automobil zn. Ford Focus, RZ [anonymizována dvě slova] [číslo], byl poprvé registrovaný v roce 1999, osobní automobil zn. Ford Galaxy, RZ [anonymizována dvě slova] [číslo], byl poprvé registrovaný v roce 2008 (prokázáno velkými technickými průkazy vozidel), jejich hodnota činí 87 000 Kč a 0 Kč (shodné tvrzení účastníků u jednání dne 4. 5. 2022). 8. Účastníci bydleli za trvání manželství v nemovitosti ve vlastnictví matky žalobce, kterou na svůj náklad zrekonstruovali (shodné tvrzení); stav nemovitosti před a po rekonstrukci v roce 2015 je zachycen a její ocenění bylo učiněno v znaleckém posudku [číslo] ze dne 11. 2. 2021 [titul] [jméno] [příjmení]. 9. Dne 24. 4. 2020 uzavřeli účastníci ohledně částky 930 000 Kč smlouvu o hypotečním úvěru [číslo] s [právnická osoba] 10. Účastníci se neúspěšně pokoušeli o uzavření smíru, a to jak před žalobou (výzva zástupce žalobce ze dne 14. 9. 2021), tak v průběhu soudního řízení (návrh zástupkyně žalované ze dne 24. 5. 2022 a e-mail zástupce žalobce). 11. Uvedené listinné důkazy jsou plně věrohodné, přičemž pro rozhodnutí ve věci není potřeba v žádném směru doplňovat dokazování. 12. Podle § 736 odst. 1 věty první o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Podle § 737 o. z. vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné (odst. 1). Vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely (odst. 2). Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. 13. Z aktuální rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se vypořádání společného jmění manželů je třeba připomenout rozsudek ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 23/2022, podle něhož má soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů společné dluhy přikázat zásadně oběma manželům rovným dílem, nejsou-li tu výjimečné okolnosti odůvodňující přikázání dluhu jen jednomu z nich nebo každému z manželů v jiném než rovnodílném poměru. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vysvětlil, že je-li v řízení o vypořádání společného jmění manželů přikázán společný dluh jen jednomu z manželů, nelze zásadně druhému z nich uložit povinnost uhradit peněžitou částku v rozsahu poměrné části přikázaného dluhu. 14. Soud dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 81/2021, kde Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že je-li v době trvání společného jmění manželů ze společných prostředků hrazen hypoteční úvěr na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, ve které bydlí (respektive ji užívá) rodina manželů, a jde-li tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Kdyby částka vynaložená na splátky hypotečního úvěru byla stejná nebo nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Kdyby však měsíční splátky hypotečního úvěru byly vyšší než náklady na zajištění obdobného bydlení z jiného právního důvodu, bude třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo vynaloženo na splátky hypotečního úvěru. 15. Na podkladě citované právní úpravy soud činí závěr, že v souladu se shodným závěrečným návrhem obou účastníků nic nebrání tomu, aby oba automobily byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu, na níž se účastníci shodli (1/2 z 87 000 Kč) a kterou je žalobce povinen uhradit žalované jednorázově (s ohledem na výši vypořádacího podílu) v prodloužené lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomu společný dluh a společná tvrzená pohledávka musí být s ohledem na důvody R 23/2022 přikázány oběma účastníkům do podílového spoluvlastnictví (se stejnou výší podílů). 16. Je tomu tak proto, že vypořádání jiných než věcných práv má„ smysl“ jen mezi účastníky řízení (bývalými manžely), neboť práva třetích osob nesmí být vypořádáním dotčena (§ 737 odst. 1 o. z.); občanský zákoník uvedené výslovně zdůrazňuje, že vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely (§ 737 odst. 2 o. s.). Z důvodů podrobně rozebraných v R 23/2022 vyplývá, že i kdyby byl dluh z úvěru přikázán celý žalobci (jak původně požadoval), mohla by hypoteční banka chtít plnit splátky (v plné výši) též po žalované. V tomto ohledu by naopak bylo pro žalovanou potenciálně nevýhodné přistoupit na takový způsob vypořádání, neboť kdyby byl žalobce insolventní, hypoteční banka by se stejně hojila v plné výši na žalované (způsob vypořádání společného dluhu banku nijak nezavazuje a na postavení účastníků jako solidárních dlužníků vůči bance nic nemůže změnit). 17. Navíc, i kdyby byl žalobci uvedený dluh přikázán do výlučného jmění, neměl by z toho titulu mít zásadně žádnou kompenzační pohledávku, neboť by šlo toliko o projev disparity podílů (opět R 23/2022). 18. Obdobně pak platí, že pokud účastníci shodně tvrdí, že součástí jejich společného jmění je pohledávka za třetí osobou (matkou žalobce), ale neshodnou se na výši této pohledávky (vzniklé patrně z titulu bezdůvodného obohacení), je v řízení o vypořádání společnéh