14 C 286/2021-29 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 5 842,11 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, to vše na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 27.10.2017 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo]), přičemž žalobkyně se stala věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 2. Podle žalobních tvrzení byl žalované v den uzavření smlouvy poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 14 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 1 155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5 400 Kč, nákladem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 097 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 2 160 Kč. 3. Žalovaná neuhradila splátky řádně a včas, na pohledávku uhradila pouze částku 11 658 Kč. Došlo k zesplatnění dosud neuhrazené částky pohledávky (ke dni 27.12.2018). Ke dni postoupení (21.12.2020) byla celková hodnota pohledávky 21 373,91 Kč, z této částky žalobce požaduje jistinu, která činí 5 842,11 Kč, nesplacený smluvní úrok 278,83 Kč, nesplacený poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 2 512,54 Kč, poplatek za sjednání úvěru 515,51 Kč, inkasní poplatek 1 005,01 Kč, postoupený smluvní úrok ve výši 1 687,81 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 012,69 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 551 Kč. Ku prospěch žalované již žalobkyně další sankční poplatky nepožaduje. 4. Žalobkyně rovněž požadovala smluvní pokutu ve výši 4 107 Kč představující sankci za porušení povinnosti žalované uhradit splátky úvěru řádně a včas. Byť byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení, žalobkyně požaduje toliko smluvní pokutu z částky 5 842,11 Kč za období od 28.12.2018 do 29.11.2020. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 6. Po provedeném dokazování plně věrohodnými listinami soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli dne 27.10.2017 smlouvu o úvěru, sjednali úrok, minimální výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo]). Úvěr ve výši 12 000 Kč byl poskytnut žalované na její žádost a po vyplnění příslušného formuláře (prokázáno žádostí o úvěr a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Podle nesporného tvrzení uhradila žalovaná na svou pohledávku postupně toliko částku 11 658 Kč. Žalobkyni byla pohledávka postoupena s účinností ke dni 21.12.2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020 včetně seznamu postoupených pohledávek), uvedené bylo žalované oznámeno dne 8.2.2021 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 8.2.2021 včetně podacího lístku). Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvami k úhradě ze dne 8.3.2021, 6.4.2021 a výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky), věc byla předána právnímu zástupci žalobkyně a dne 2.6.2021 byla žalované zaslána předžalobní upomínka (prokázáno upomínkou ze dne 2.6.2021 včetně podacího archu). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 27.10.2017 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 8. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 z. s. ú.). Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 9. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem její právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru posouzení úvěruschopnosti žalované. Z toho důvodu byla žalobkyně před jednáním vyzvána usnesením ze dne 6.12.2021, č. j. [číslo jednací], (zejména) aby doplnila žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobkyně přípisem datovaným dne 17.1.2022 (č. l. 20) uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Zároveň tímto podáním vzala žalobu co do částky 10 104,70 Kč zpět a nadále požadovala již pouze částku 5 842,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 842,11 Kč od 22.12.2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 012,69 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 551 Kč. 10. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení zpět dříve, než započalo jednání ve věci, rozhodl soud tak, že v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně zastavil řízení v odpovídající části podle rozsahu zpětvzetí – výrok I. rozsudku. 11. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 12. Pojem„ odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem„ odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než„ péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž„ odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5194/2009, nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. 32 Odo 1154/2004). 13. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že„ odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu. 14. Soud tak dospívá k závěru, že předchůdce žalobkyně nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalované nezkoumal dostatečně jeho úvěruschopnost. 15. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, (paušalizovaných) nákladech spojených s administrativní činností, poplatku za poskytnutí úvěru ad. Na svůj dluh žalovaná uhradila celkem částku 11 658 Kč, tuto částku je nutno započítat na j