14 C 87/2020-165 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 5. 2020 domáhá zaplacení částky 246 143 Kč (řízení o žalobě původně vedeno pod sp. zn. [spisová značka]). Žalobu odůvodnil zejména tím, že právní předchůdce žalobce ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]) uzavřel se žalovaným dne 15. 5. 2013 úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno] [číslo], na jejímž základě a v souladu s jejími dodatky poskytl žalovanému finanční prostředky. Žalovaný neuhradil příslušenství úvěrové smlouvy ve výši 418 890,50 Kč a tato částka byla postoupena smlouvou ze dne 6. 6. 2018 na českou společnost [právnická osoba], která dne 25. 6. 2018 uzavřela se žalovaným dohodu o započtení. Po uzavření této dohody činí pohledávka vůči žalovanému 246 143 Kč, která byla dne 26. 3. 2020 dále postoupena na žalobce. 2. Žalobce se dále žalobou podanou ke zdejšímu soudu (rovněž) dne 5. 5. 2020 domáhá zaplacení částky 450 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši za dobu od 1. 1. 2019 do zaplacení (řízení o žalobě původně vedeno pod sp. zn. [spisová značka]). Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 27. 5. 2015 uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce č. [anonymizováno] [číslo], na jejímž základě a v souladu s přílohou [číslo] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 450 000 Kč s 2% ročním úrokem, přičemž dodatky uvedené smlouvy byla splatnost půjčky sjednána (prodloužena) na den 31. 12. 2018. Žalovaný však do dnešního dne žalobci na pohledávku nic neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobce. 3. Pravomocným usnesením ze dne 10. 8. 2020, č. j. [číslo jednací] ([spisová značka]), byla řízení o obou žalobách spojena ke společnému řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Pravomocným usnesením ze dne 17. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], byl zamítnut návrh žalobkyně na vyloučení věci o zaplacení 450 000 Kč s příslušenstvím zpět k samostatnému řízení. 4. Žalovaný navrhl obě žaloby v plném rozsahu zamítnout. Na svou obranu zejména tvrdil, že na základě„ shody akcionářů“ byla splatnost jistin„ v čase odkládána pomocí dodatků ke smlouvám o úvěru a zápůjčce“. K tomu popisoval okolnosti uzavřených smluv s tím, že žalobce je 50% akcionářem žalovaného a osobou propojenou s panem [jméno] [příjmení], který zároveň ovládá předchozí věřitele žalovaného ([právnická osoba] [anonymizováno] a [právnická osoba] Důvodem uzavření smluv byla dohoda uvedeného ruského občana s tehdejším 50% akcionářem žalovaného, panem [jméno] [příjmení],„ o zajištění dostatečné likvidity pro žalovaného“, přičemž„ takto vzniklé dluhy bude žalovaný hradit teprve poté, co dosáhne provozní soběstačnosti a obchodní stability“. Tato praxe měla trvat od roku 2011 až minimálně do roku 2018. Dle tvrzení žalovaného nikdy nebyla předmětná dohoda akcionářů ukončena, nadto žalobce jakožto 50% akcionář žalovaného nikdy na valné hromadě žalované nepřednesl otázku splacení půjček věřitelům. Žalovaný má za to, že jednání žalobce je pokusem o obejití výše zmíněné dohody akcionářů a, ač formálně po právu, se jedná o jednání, kterým by byli poškozeni zbylí akcionáři-věřitelé, proto je v rozporu s dobrými mravy. 5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalobce je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Kyperské republice. Soud proto zkoumal, zda je místně příslušný. S ohledem na znění čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) shledal, že ve věci je dána mezinárodní příslušnost českých soudů. 6. Částečným rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], soud zamítl žalobu co do částky 246 143 Kč. Proti rozsudku podal žalobce dne 15. 6. 2021 odvolání. Rozsudkem ze dne 10. 3. 2022, č. j. [číslo jednací], odvolací soud částečný rozsudek potvrdil. Nadále tak bylo jednáno pouze o pohledávce ve výši 450 000 Kč (viz bod 2. rozsudku). 7. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. Soud konstatuje, že tím, že se žalovaný nedostavil k jednání, jej soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrzení a důkazní ohledně uzavření dohody o odkladu splatnosti žalovaného dluhu. Po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl proto prokázán následující skutkový stav: 8. Mezi účastníky je nesporné a soud tak vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.): -) žalobce a žalovaný uzavřeli rámcovou smlouvu o zápůjčce LA [číslo], na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši a za podmínek specifikovaných v příloze, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s úroky. Jako rozhodné právo si určili právo české. -) dne 28. 5. 2015 uzavřeli účastníci Přílohu [číslo] ve které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout částku 450 000 Kč s úrokovou sazbou 2 % z této částky ročně a datem splatnosti 30. 5. 2016, a to za podmínek smlouvy o zápůjčce č. [anonymizováno] [číslo]. -) dodatkem [číslo] ke smlouvě o zápůjčce ze dne 30.5.2017 a dodatkem [číslo] ze dne 27.4.2018 byla doba splatnosti zápůjčky č. [anonymizováno] [číslo], která byla určena v příloze [číslo] změněna na 31.12.2018. -) dne 28.5.2015 zaslal žalobce žalovanému na bankovní účet částku 450 000 Kč. 9. Z listinných důkazů má soud dále prokázány následující jednotlivé skutečnosti: Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 6.4.2020 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 6.4.2020, včetně doručenky ze dne 23.4.2020). Žalovaný v roce 2021 evidoval mj. dluh ve výši 450 000 Kč vůči žalobci (prokázáno: Seznamem úvěrů a zápůjček ze dne 30. 4. 2022). 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy, neboť si strany ve smlouvě o zápůjčce výslovně ujednaly, že se smlouva řídí právem České republiky. Dle ust. § 2390 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2393 odst. 1 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. 11. Mezi účastníky bylo nesporné, že zápůjčka ve výši 450 000 Kč byla žalovanému žalobcem poskytnuta dne 28.5.2015 a tato doposud nebyla uhrazena. Rovněž bylo mezi stranami nesporné, že si uzavřenými dodatky ke smlouvě o zápůjčce odložili splatnost jistiny ve výši 450 000 Kč až na 31.12.2018. Žalovaný na svou obranu uvedl, že pohledávka dosud není splatná, neboť uzavřenými dodatky došlo k opětovnému posunutí splatnosti. Žalovaným však nebylo tvrzeno kdy a jakou formou a s jakým konkrétním obsahem účastníci uzavřeli dohodu o odkladu splatnosti žalovaného dluhu ve výši 450 000 Kč a ani k těmto tvrzením nebyly navrženy důkazy. Soud zdůrazňuje, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení rozhodných skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. K ústnímu jednání se žalovaný nedostavil a svou nepřítomností se tak připravil o možnost být poučen dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť tato povinnost soudu směřuje z povahy věci toliko vůči účastníkům, kteří jsou u jednání přítomni. Nemohl-li soud poskytnout účastníku potřebné poučení proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. 12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba ohledně částky 450 000 Kč byla podána důvodně, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Poskytnutí zápůjčky bylo mezi účastníky nesporné. Rovněž mezi účastníky bylo nesporné, že dvěma uzavřenými dodatky byla posunuta splatnost zápůjčky do 31.12.2017 a následně dodatkem [číslo] do 31.12.2018. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu a to od 1.1.2019, náleží žalobci též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení. Ve věci byl dne 19. 5. 2021 vydán částečný rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým byla zamítnuta žaloba ohledně částky 246 143 Kč s tím, že ohledně částky 450 000 Kč a nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Částečný rozsudek byl k odvolání žalobce potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2022, č.j. [číslo jednací]. V této části tak měl žal