17 C 250/2022 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal stanovení výživného žalovanému jako otci [jméno] [příjmení], narozené [datum], trvale bytem [adresa], a to od [datum] do budoucna. V průběhu řízení [jméno] [příjmení] ukončila přípravu na budoucí povolání k [datum]. Žalobce uvedl, že [jméno] [příjmení] byla rozsudkem Okresního soudu v Třebíči č.j. 10 Nc 10001/2015-44 ze dne 1. 12. 2015 svěřena do společné pěstounské péče manželů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dítěti tak náležela dávka pěstounské péče – příspěvek na úhradu potřeb, nárok na výživné od rodičů dítěte proto přešel na stát. Dříve rodičům nebylo výživné stanoveno, neboť neměli dostatečné příjmy, došlo však ke změně, žalovaný pracuje. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z výpisu z evidence obyvatel má soud za prokázané, že žalovaný je otcem [jméno] [příjmení], narozené [datum]. Z rozsudku Okresního soudu v Třebíči č.j. 10 P 36/2016-176 ze dne 2. 9. 2021, který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že bylo rozhodnuto ve věci sourozenců [jméno] [příjmení], rovněž svěřených rozsudkem Okresního soudu v Třebíči č.j. 10 Nc 10001/2015-44 ze dne 1. 12. 2015 do společné pěstounské péče manželů [příjmení] a žalovanému byla s účinností od právní moci tohoto rozhodnutí stanovena povinnost platit na výživu nezletilého [jméno], narozeného 2008 částku 1 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé [jméno] 1 000 Kč měsíčně k rukám úřadu práce. Soud dospěl k závěru, že nově poměry žalovaného odůvodňují stanovení alespoň minimálního výživného, když žalovaný je od roku 2020 v insolvenci, po zaplacení splátek mu zůstává 9 000 Kč, pracuje pod agenturou s příjmem 18 367 Kč, agentura mu poskytuje i bydlení. Stejné skutečnosti ohledně poměrů žalovaného soud zjistil ze zprávy Městského úřadu Třebíč, odboru sociálních věcí, oddělení sociálně-právní ochrany dětí ze dne [datum]. Ze zprávy o plnění oddlužení žalovaným ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný řádně plnil povinnosti v rámci schváleného způsobu oddlužení, v dubnu 2021 splatil částku 8 294 Kč, v květnu 2021 částku 7 188 Kč, v červnu 2021 částku 6 462 Kč, z přiložené zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný u této společnosti ukončil pracovní poměr k [datum], ze zprávy o plnění oddlužení ze dne [datum] soud zjistil, že od [datum] žalovaný dále pracuje, splácí dlužné výživné 2 000 Kč měsíčně a běžné výživné 1 000 Kč měsíčně na nezletilou dceru, splácí nižší částky okolo 2 000 Kč měsíčně. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný u této společnosti pracoval od [datum] do [datum] na hlavní pracovní poměr. Z potvrzení o příjmu soud zjistil, že v dubnu 2021 měl žalovaný čistou mzdu 18 655 Kč a cestovní náhrady 4 122 Kč, v květnu 2021 čistou mzdu 17 567 Kč a cestovní náhrady 3 893 Kč a v červnu 2021 čistou mzdu 20 104 Kč a cestovní náhrady 4 489 Kč, v těchto měsících mu zaměstnavatel provedl srážky z platu 9 380 Kč, 7 911 Kč, 10 648 Kč. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Jihlavě ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl přiznán od [datum] příspěvek na úhradu potřeb dítěte dle § 47p odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Jihlavě ze dne [datum] má soud za prokázané pobírání příspěvku na úhradu potřeb dítěte již v době její nezletilosti. Z maturitního vysvědčení [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že úspěšně vykonala maturitní zkoušku dne [datum]. Ze zprávy Městského úřadu Třebíč, odboru sociálních věcí, oddělení sociálně-právní ochrany dětí ze dne [datum] má soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] se v době podání zprávy zdržovala u své matky a od [datum] po úspěšné maturitě měla nastoupit do nemocnice na pozici sanitářka. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovanému doposud nebyla soudem stanovena povinnost platit jeho dceři [jméno] [příjmení] výživné. [jméno] [příjmení] byla od roku 2015 v pěstounské péči a byl jí přiznán příspěvek na úhradu potřeb dítěte, který od dosažení zletilosti dále pobírala pro svou nezaopatřenost a přípravu na budoucí povolání. Studium ukončila maturitní zkouškou v červnu 2021, od [datum] nastoupila do zaměstnání. Žalovaný v době, za kterou žalobkyně požaduje výživné, byl v insolvenci, zaměstnán na hlavní pracovní poměr, s příjmy od 17 000 do 20 000 Kč čistého měsíčně, ze mzdy mu byly prováděny srážky od 8 000 do 10 000 Kč měsíčně, měl další dvě vyživovací povinnosti, soudem mu bylo stanoveno výživné až od [datum], zaměstnavatel mu poskytoval benefit bydlení. [jméno] [příjmení] studovala denní studium na střední škole, připravovala se k maturitě. 5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Podle § 961 odst. 1 o. z. svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte. Podle § 961 odst. 2 o.z. náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 6. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že [jméno] [příjmení] nebyla od [datum] do [datum] schopna se sama živit podle § 911 o. z., studovala denní studium na střední škole, soustavně se připravovala na své budoucí povolání, maturitní zkoušku poté v červnu 2021 úspěšně složila a od [datum] již byla schopna se živit sama. Žalovaný měl nadále jako její rodič k ní vyživovací povinnost, která při svěření [jméno] [příjmení] do pěstounské péče nebyla soudem stanovena pro poměry žalovaného, tyto poměry se však změnily. Žalovaný byl od dubna do června 2021 zaměstnán, s příjmem kolem 20 000 Kč s cestovními náhradami a benefitem ubytování, splácel splátky na oddlužení do 10 000 Kč měsíčně, měl dvě další vyživovací povinnosti. [jméno] [příjmení] měla v té době nejvyšší potřeby jako nezaopatřené dítě, jako dospělá žena s odpovídajícími nároky na ošacení a stravu a náklady vzniklé se studiem. Soud tak zhodnotil podle § 913 odst. 1 o. z. schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného, jeho příjem a benefity ze zaměstnání, přihlédl k jeho dalším vyživovacím povinnostem a poměry [jméno] [příjmení] a dospěl k závěru, že navrhovaná výše výživného 1 000 Kč měsíčně byla zcela v možnostech a schopnostech žalovaného. Podle § 961 odst. 2 o.z. přešlo právo na výživné na stát, neboť [jméno] [příjmení] byla svěřena do pěstounské péče a jak bylo prokázáno v předmětné době pobírala příspěvek na úhradu potřeb dítěte dle § 47p odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., proto soud rozhodl platbě výživného státu, k rukám Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Jihlavě, kontaktního pracoviště [obec]. Podle § 922 odst. 1 o. z. pak soud výživné pro stanovil od podání žaloby až do doby, kdy [jméno] [příjmení] ukončila studium k [datum] a dále byla schopna se živit. Žalobkyně již v průběhu řízení sdělila tuto skutečnost a fakticky tak stanovení výživného od [datum] do budoucna nepožadovala, dispoziční úkon s žalobou však neučinila, proto soud v této části žalobu zamítl. 7. Podle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud za situace, kdy žádný z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.