18 C 17/2022-33 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že žalovaný byl dne [datum] kontrolován přepravní kontrolou v prostředku městské hromadné dopravy (metro linka B), přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil své povinnosti vyplývající ze zákona, přepravního řádu a smluvních přepravních podmínek. Další okolnosti vyplývají ze zápisů o provedené přepravní kontrole [číslo] [číslo]. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit 2 x jízdné ve výši [částka] a 2 x přirážku k jízdnému ve výši [částka], celkem [částka]. Žalovaný však přes výzvu zažalovanou částku nezaplatil dosud. Žalobce později upřesnil svá tvrzení v tom směru, že ohledně zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] došlo k administrativnímu pochybení a správná žalovaná částka činí [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Žalovaný při přepravní kontrole nepředložil průkaz totožnosti, odcházel z místa kontroly, jeho chování si vyžádalo přivolání Policie České republiky ke ztotožnění a dále narušoval a zdržoval výkon zaměstnance dopravce. V důsledku toho je dle smluvních přepravních podmínek povinen zaplatit přirážku ve výši [částka]. Dne [datum] žalovaný na žalovanou pohledávku uhradil částku [částka], která byla žalobcem započtena na dlužnou smluvní pokutu (přirážku) ve výši [částka], dlužné jízdné ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši [částka]. Ve zbytku, tj. v částce [částka], byla započtena na dlužnou pokutu ve výši [částka]. Dne [datum] pak žalovaný uhradil ještě částku [částka], která byla v plném rozsahu započtena na jistinu. Z důvodu administrativního pochybení a úhrad žalovaného shora vzal žalobce žalobu částečně zpět v souhrnu co do částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud řízení dle § 96 odst. 1 a odst. 2 věta první o.s.ř. částečně zastavil. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, přičemž zejména nesouhlasil s nárokem žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení ode dne [datum]. Není mu známo, že by ho žalobce žádal o uhrazení úroků od tohoto data. Žádost o úhradu byla sepsána dne [datum] a žalovanému se do rukou dostala až dne [datum]. Dříve se k dopisu nemohl dostat, neboť byl v karanténě a izolaci. Žalobce dále dle jeho tvrzení neprokázal, že se dopustil předmětného přestupku. Záznam o přepravní kontrole sepsaný žalobcem nepovažuje za relevantní důkaz, protože ho nevyhotovila třetí strana. Účastníci souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložil účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Žalovaný dne [datum] cestoval v prostředku městské hromadné dopravy (metro linka B), kde byl ve stanici [ulice] kontrolován přepravním kontrolorem, přičemž se neprokázal platným přepravním dokladem a nezaplatil jízdné s přirážkou. Odmítal předložit doklad totožnosti a na místo musela být přivolána hlídka Policie ČR. Ke zjištění totožnosti žalovaného došlo až na policejní stanici na [ulice] v [obec]. Uvedené skutečnosti prokazatelně vyplývají z protokolů o provedené přepravní kontrole [číslo] [číslo] ze zápisu o zjištění osobních údajů cestujícího PID, v němž je uvedeno i služební číslo policisty provádějícího zjištění totožnosti. To, že byl žalovaný ztotožněn Policií ČR, považuje soud dále za prokázané ze sdělení PČR (zaslání totožnosti cestujícího) ze dne 15. 9. 2021, č.j. KRPA-241189-3/ČJ-2021-001111. V důsledku chování žalovaného pak žalobce oprávněně stanovil žalovanému přirážku ve výši [částka], když dle čl. 8 odst. 7 smluvních přepravních podmínek cestující, který ohrožuje bezpečnost nebo plynulost dopravy, narušuje výkon práce zaměstnance dopravce, případně jinak porušuje ustanovení zákona č. 111/1994 Sb., zákona č. 266/1994 Sb., vyhlášky Ministerstva dopravy [číslo] smluvních přepravních podmínek PID, zaplatí přirážku ve výši [částka]. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Dle ust. § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je pak cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, když výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Pokud žalovaný rozporoval právo žalobce na zákonné úroky z prodlení ode dne [datum] s tím, že o uhrazení úroku od tohoto data nebyl žádán a výzva žalobce se k němu dostala až dne [datum], konstatuje soud, že splatnost pohledávky, tj. dlužného jízdného a přirážek nastává již v den provedení kontroly, tj. v tomto případě [datum]. Ode dne následujícího je pak již dlužník v prodlení a věřiteli vzniká právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1968, § 1970 o.z.). Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je ve zbývajícím rozsahu (tj. po částečném zpětvzetí) důvodná, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán zákonný dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V tomto případě lze za neúspěch žalobce považovat předmět řízení ve výši [částka] s příslušenstvím, ohledně něhož došlo k administrativnímu pochybení (mylně zažalováno) a žalobce vzal co do této částky žalobu ze svého rozhodnutí zpět. Další zpětvzetí byla již učiněna pro chování žalovaného, který po podání žaloby svůj dluh téměř zcela uhradil, a proto je třeba na tato zpětvzetí ohledně žalovaným zaplacených částek jako na úspěch žalobce. Soud žalobci přiznal toliko náhradu nákladů za vynaložený soudní poplatek ve výši [částka], když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp.zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp.zn. Pl. ÚS 25/12 dospěl k závěru, že žalobci žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní), bagatelní pohledávce a zejména ke skutečnosti, že žalobce si nabývání a následné vymáhání pohledávek sám zvolil jako„ předmět podnikání“, uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Je sice na žalobci, jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), aby zajistil výkon své podnikatelské činnosti, ale nelze systematicky prostřednictvím institutu nákladů řízení jako náhrady za kvalifikovanou (odbornou) pomoc ve sporu, generovat zisk bez zohlednění shora uvedeného a bez ohledu na skutečný obsah této pomoci. Taková soustavná činnost není odbornou ale ryze administrativní (faktickou) pomocí, na níž však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro právní zastoupení v občanském soudním řízení. Žalobce se tak vystavuje tomu, že takto poskytnutá„ právní“ pomoc bude vážena kritériem účelnosti jako zákonnou podmínkou pro přiznání její náhrady proti neúspěšné straně.