18 C 2/2022-20 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Celkovou splatnou částku tvořila jistina ([částka]) a poplatek ([částka]) sestávající z úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ([částka]), odměny za administrativní činnost ([částka]) a nákladů za hotovostní inkaso splátek ([částka]). Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem uhradil pouze [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobce požadoval po žalovaném zaplatit částku [částka] jako dlužnou jistinu, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] (zák. úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum]) a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil, přestože byl k plnění vyzýván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Žalobce s uvedeným postupem souhlasil již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů nevyšla v řízení najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaný a právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba]) uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli celkem částku ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Celkovou splatnou částku tvořila jistina ve výši [částka] a poplatek sestávající z úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], odměny za administrativní činnost ve výši [částka] a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] (prokázáno smlouvou o zápůjčce [číslo]). Žalovaný z titulu této smlouvy načerpal částku [částka] a uhradil částku [částka] (prokázáno tabulkou umoření). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne (prokázáno předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání). 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Původní věřitel uzavřel smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z.s.ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.) – k tomu srov. Např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 10. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného a sám v žalobě uvedl, že požaduje pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobce nevyzýval k doplnění žaloby o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. 11. Žalovaný dosud na smlouvu uhradil částku [částka], kterou žalobce zcela započetl na jistinu a požaduje tak rozdíl mezi poskytnutou částkou a částkou, která byla žalovanou uhrazena. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částek: -) [částka] (zaplacený soudní poplatek). -) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), výzva k plnění, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.) -) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x [částka] (§ 14b odst. 1 bod 2 a.t.). -) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x [částka] (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.). -) [částka] (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.