18 C 216/2022-17 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že žalovaný cestoval městskou veřejnou hromadnou dopravou, provozovanou žalobcem, bez platného jízdního dokladu, čímž porušil své povinnosti vyplývající ze zákona a přepravního řádu. Žalovaný na svůj dluh do dnešního dne ničeho neuhradil, ani přestože mu byla zaslána předžalobní upomínka právního zástupce žalobce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K výzvě soudu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Žalobce s navrženým postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: Žalovaný cestoval dne [datum] trolejbusovou linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobcem a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem ani nezaplatil jízdné s přirážkou. Byl sepsán protokol o provedené kontrole (hlášenka [číslo]), na němž byl žalovaný řádně identifikován. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, dosud však neuhradil ničeho. Dle smluvních přepravních podmínek žalobce činí přirážka k jízdnému při jízdě bez platného přepravního dokladu [částka] a výši základního jízdného [částka]. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o.z.“). Podle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo prokázat svoji totožnost. Podle § 18a odst. 3 téhož zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Dále dle ust. § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, když výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobcem bez platného jízdního dokladu a tato skutečnost byla zjištěna přepravní kontrolou. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatiti žalobci jak jízdné ve výši [částka] tak i přirážku ve výši [částka] stanovenou v přepravních podmínkách. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatiti žalobci celkem částku [částka]. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, a to [částka] (zaplacený soudní poplatek), a nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. v částce [částka] za 2 úkony (návrh ve věci samé, předžalobní výzva) podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.