18 C 287/2021-20 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne [datum] poskytl žalované částku [částka], která měla být splacena nejpozději dne [datum]. Žalovaná nevrátila do data splatnosti úvěr řádně a včas v plné výši. Předmětem žaloby je pohledávka sestávající z dosud nesplacené jistiny ve výši [částka] a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, přestože byla k plnění vyzvána předžalobní upomínkou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobce již v žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádřil souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala a její souhlas s tímto postupem se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.) a sdělením banky, které si vyžádal a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí: V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel pomocí prostředků komunikace na dálku se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Jistina úvěru v uvedené výši byla zaslána na účet žalované, který uvedla ve smlouvě dne [datum]. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán v částce [částka]. Splatnost úvěru včetně poplatku za jeho poskytnutí byla stanovena na den [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum]. V řízení naopak nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na úvěr něčeho uhradila. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků (resp. žalované a právního předchůdce žalobce) jako smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. V posuzovaném případě byla mezi stranami uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou předchůdce žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § [číslo] odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], pak soud považuje tuto částku za sjednaný úrok. Soud má za to, že žalobce na takové úroky právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úrok za 30 dnů částku [částka], což znamená, že úroky činní přibližně 334 % ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.6.2018 č.j. 23 Co 112/2018-51 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. 30 Co 90/2018-77. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období měsíce prosince 2016 činila 10,08 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou ([příjmení]). V posuzované věci sjednané úroky tedy přibližně 33krát přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích a poplatku jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, neboť toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrované zaplatit úrok ve výši stanovené dle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila v měsíci prosince 2016, jak již bylo výše uvedeno, 10,08 % ročně, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalované vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. v posuzovaném případě do [datum], činí úrok za období od [datum] do [datum] částku ve výši [částka], kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši [částka], o kterou výše požadovaného úroku (poplatku) převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] jako nesplacenou jistinu ([částka]) a kapitalizovaný úrok ([částka]) Kč a běžící zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku ([částka]) pak soud žalobu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v [obec] ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013 – 97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k [datum]. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky žalobce skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch co do částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, přičemž ke dni rozhodnutí ([datum]) činí tento úrok [částka] Celkem tak měl žalobce úspěch co do částky ve výši [částka]. Žalovaná měla naproti tomu úspěch co do částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od [datum] do zaplacení, přičemž ke dni rozhodnutí činí tento úrok [částka]. Žalovaná tak měla úspěch celkem co do částky ve výši [částka]. Za celkovou hodnotu sporu pro určení míry úspěchu účastníků ve věci soud považoval součet všech výše uvedených částek, tj. částku [částka]. Z uvedeného vyplývá, že rozdíl v úspěchu účastníků tak je 58 % předmětu řízení ve prospěch žalobce a v tomto rozsahu má žalobce právo na náhradu svých účelně vynaložených nákladů řízení a náhradu za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Náklady žalobce v tomto případ