19 C 13/2022 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení [číslo], [částka] s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedl, že jako úvěrující uzavřel se žalovanou jako úvěrovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se je zavázala vrátit a zaplatit úrok ve výši 22, 68 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však [částka]. Žalovaná se ocitla v prodlení se splněním tohoto dluhu, a proto ji žalobce vyzval k jeho splnění jako celku. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci celkem 6 979, [částka], z toho 5 285, [částka] na jistině, 760, [částka] na úroku za období do [datum], dále [částka] na„ nákladech spojených s vymáháním pohledávky“, [částka] na„ poplatku“ za odeslání upomínky ze dne [datum] a [částka] jako smluvní pokutu za prodlení se splněním ujednaných splátek v období od [datum] do [datum]. Příslušenstvím těchto pohledávek je dále úrok z prodlení v zákonné výši. Ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení, žalobce žalovanou vyzvala dopisem ze dne [datum], avšak bezvýsledně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila 3. Žalovaná měla v době zahájení řízení v projednávané věci bydliště na území České republiky, a proto je podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná jako úvěrovaná uzavřela se žalobcem jako úvěrujícím na základě nabídky žalované ze dne [datum] smlouvu o úvěru, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky jako revolvingový úvěr v úvěrovém rámci ve výši [částka] a žalovaná se zavázala je žalobci vrátit spolu s úrokem ve výši 22, 68 % p.a. a zaplatit„ poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů“ ve výši [částka], a to v měsíčních splátkách ve výši nejméně 5 % z dlužné jistiny, alespoň však [částka]. Žalobce přijal nabídku žalované až po uplynutí lhůty k jejímu přijetí tím, že jí dne [datum] poprvé poskytl peněžní prostředky, avšak žalovaná se poté začala chovat ve shodě s nabídkou. Žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši [částka]. Dopisem ze dne [datum] vyzval žalovanou k zaplacení [částka] a dopisem ze dne [datum] odstoupil od smlouvy o úvěru, a to s účinností ke dni [datum]. Ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, žalobce vyzval žalovanou též dopisem ze dne [datum]. 5. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] 2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. 6. Účastníci řízení podle čl. I. odst. 1.2 všeobecných obchodních podmínek žalobce pro poskytování bankovních produktů a služeb zvolili pro závazkový právní poměr založený smlouvou o úvěru právo České republiky. 7. Bez zřetele k povinnosti žalované jako spotřebitele poskytnout žalobci úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů) je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod [číslo]). 8. Žalovaná v uzavřené smlouvě o úvěru uvedla, že v pracovním poměru dosahuje příjmu ve výši [částka] čistého měsíčně a její pravidelné výdaje na bydlení činí [částka] měsíčně. Má vyživovací povinnost vůči nezletilému dítěti a nemá žádné dluhy. Ani přes výzvu soudu postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř., žalobce skutkově netvrdil, na základě jakých podkladů tyto údaje prověřil. 9. V takto ustaveném skutkovém ději tedy žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru neověřil údaje žalované o jejích příjmech ani pravidelných výdajích. Z toho vyplývá, že nemohl s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalované, protože opomněl ověřit skutečnou výši příjmů i pravidelných výdajů žalované. Bez znalosti těchto údajů přitom nebylo možné zjistit, zda žalovaná má dostatek volných peněžních prostředků k plnění ujednaných splátek. 10. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla. 11. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 [číslo] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 12. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující. 13. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru. 14. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 15. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 16. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o sp