19 C 216/2022 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 2 084, [částka] s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaná jako úvěrovaná uzavřela dne [datum] se žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru. Pohledávky založené touto smlouvou žalovaná vůči žalobkyni písemně uznala dne [datum] a zavázala se je splnit do [datum]. Po částečném plnění má žalobkyně za žalovanou pohledávku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 2 084, [částka]. Žalovaná ji nesplnila ani přes výzvu zástupkyně žalobkyně ze dne [datum]. Jejím příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná jako úvěrovaná uzavřela v souvislosti se svou podnikatelskou činností dne [datum] se žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru. Pohledávky založené touto smlouvou, mezi nimi též pohledávku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši [částka], žalovaná vůči žalobkyni dne [datum] písemně uznala a účastnice řízení ujednaly, že je žalovaná splní v čase do [datum]. 4. Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobkyni zbývající část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 2 084, [částka] (§ 2053, § 2395 a § 2399 odst. 1 o.z.). Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovanou je úrok z prodlení v zákonné výši 11, 75 % p.a. z částky 2 084, [částka] od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). 5. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek. 6. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 15 % a žalovaná v rozsahu 85 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 2 084, [částka] s příslušenstvím, zatímco řízení v důsledku procesního zavinění žalobkyně zčásti zastavil co do částky v celkové výši [částka], soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalované by tak příslušelo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 70 %. Žalované však v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohla žádat, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. 7. Žalobkyně sice v podání ze dne [datum], kterým vzala žalobu zčásti zpět, uvedla, že důvodem zpětvzetí je plnění, které žalovaná poskytla žalobkyni v době po zahájení řízení v projednávané věci, avšak ani přes výzvu soudu ze dne [datum] tento důvod částečného zpětvzetí žaloby neosvědčila. Z tohoto důvodu nelze při určení poměru procesního úspěchu účastnic řízení vycházet z toho, že žalobkyně vzala žalobu podanou důvodně zčásti zpět v důsledku chování žalované (§ 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.).