19 C 249/2022 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaný porušil smluvní přepravní podmínky žalobkyně tím, že se dne [datum] po nástupu do vozidla městské hromadné dopravy na lince provozované žalobkyní na výzvu osob pověřených žalobkyní neprokázal platným jízdním dokladem. Z tohoto důvodu mu vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka] Celkem tak má žalobkyně za žalovaným pohledávky ve výši [částka], které však žalovaný ani přes výzvu žalobkyně nesplnil. Jejich příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný dne [datum] nastoupil do vozidla žalobkyně na lince metra C, aniž by se z příčin na své straně prokázala platným jízdním dokladem. Pověřená osoba žalobkyně jej vyzvala k zaplacení jízdného, jehož výše činila [částka], a přirážky k jízdnému, která podle čl. 8 odst. 4 smluvních přepravních podmínek žalobkyně účinných od [datum] činila [částka], celkem tedy k zaplacení [částka]. Zástupce žalobkyně žalovaného dopisem ze dne [datum] znovu vyzvala ke splnění těchto pohledávek, avšak bezvýsledně. 4. Žalovaný z příčin na své straně nastoupil do drážního vozidla žalobkyně bez platného jízdního dokladu. Nástupem do drážního vozidla, popřípadě již vstupem žalovaného do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem, vznikla mezi účastníky řízení smlouva o přepravě osoby (čl. 2 odst. 1 smluvních přepravních podmínek žalobkyně účinných od [datum], § 2550 o.z.). Z tohoto důvodu vznikla žalovanému dne [datum] povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] na jízdném a [částka] na přirážce k jízdnému (§ 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a § 7 odst. 6 nařízení vlády č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu), celkem tedy [částka]. 5. Příslušenstvím těchto pohledávek žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení v zákonné výši 11, 75 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). 6. Pro úplnost soud uvádí, že nezletilé dítě ve věku přibližně sedmnácti let – což byl věk žalovaného v rozhodné době – je zpravidla způsobilé k tomu, aby mohlo nástupem do dopravního prostředku uzavřít platnou přepravní smlouvu s vědomím, že mu tím vzniká povinnost zaplatit stanovené jízdné (usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3708/15, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2775/2005, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo]). V řízení nevyšly najevo skutkové okolnosti, které by svědčily v prospěch závěru, že žalovaný nezavinil porušení povinnosti zaplatit stanovené jízdné a že si nemohl být vědoma důsledků spojených s jeho nezaplacením, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému či hradit náklady řízení o zaplacení této částky (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1775/2014, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 84, s. 349, pod poř. [číslo]). 7. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z odměny za zastupování advokátem a jeho hotových výdajů v celkové výši [částka] (tři úkony právní služby po [částka] při tarifní hodnotě [částka], a to převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a výzva k plnění ze dne [datum], dále tři paušální náhrady hotových výdajů po [částka], celkem tedy [částka], a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka]). 9. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Přitom použil § 14b advokátního tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby, neboť v projednávané věci bylo řízení zahájeno žalobou založenou na vyplnění předem připraveného vzoru o jednotlivé skutkové okolnosti (k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod [číslo] 2012).