19 C 320/2022 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 4 518 Kč s úrokem z prodlení ve výši 696, 25 Kč. V žalobních důvodech uvedla, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, a dne [datum] proto splnila povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku. Povinnost zaplatit tento poplatek žalovaná nesplnila za období za období od července 2019 do března 2022 Celkem tak na tomto poplatku dluží 4 455 Kč na jistině. Vedle toho se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení„ nákladů spojených s uplatněním pohledávky“ ve výši 63 Kč podle rámcové smlouvy, kterou dne [datum] (správně dne [datum]) uzavřela [právnická osoba], a úroku z prodlení za období do [datum], a to ve výši 696, 25 Kč. Žalovaná tuto pohledávku žalobkyně nesplnila ani přes výzvu žalobkyně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání postupem podle § 115a o.s.ř. Soud usnesením ze dne 11. 11. 2022, č.j. 19 C 320/2022 – 12, vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda s takovým postupem souhlasí. Se zřetelem k tomu, že se k této výzvě nevyjádřila, soud předpokládá, že ani žalovaná k němu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Za souhlasu obou účastnic řízení tak soud rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná je od června 2017 poplatníkem televizního poplatku. Žalobkyně skutkově tvrdila, že žalovaná nesplnila povinnost platit televizní poplatek za období od července 2019 do března 2022, a v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná tuto povinnost splnila. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení. Žalovaná oznámila, že se stala od února 2016 poplatníkem televizního poplatku (§ 8 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb.). Jako vlastníku (držiteli) televizního přijímače jí vznikla povinnost platit televizní poplatek (§ 2 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.) v měsíční výši 135 Kč (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.) splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Za období od října 2020 do listopadu 2021 je tak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 1 890 Kč. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovanou je úrok z prodlení v zákonné výši 10 % p.a. z jednotlivých měsíčních částek televizního poplatku, které dospěly v období od [datum] do [datum], ve výši 8, 25 % p.a. z jednotlivých měsíčních částek televizního poplatku, které dospěly v období od [datum] do [datum], ve výši 8, 5 % p.a. z jednotlivých měsíčních částek televizního poplatku, které dospěly v období od [datum] do [datum], a ve výši 11, 75 % p.a. z jednotlivých měsíčních částek televizního poplatku, které dospěly v období od [datum] do [datum], ode dne následujícího po jejich splatnosti do [datum], tj. celkem 696, 25 Kč (§ 10 zákona č. 348/2005 Sb., § 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Za období po [datum] žalobkyně zaplacení úroku z prodlení po žalované nežádá a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). Celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 5 151, 25 Kč. Žalobkyni naopak nemohlo vzniknout právo na„ náklady mimosoudního vymáhání“ ve výši 63 Kč. Žalobkyně ani skutkově netvrdila, že snad žalovaná souhlasila s povinností poskytnout žalobkyni takové plnění, a smlouva, kterou žalobkyně dne [datum] uzavřela s [příjmení] [příjmení], spol. s r.o., sídlem [adresa], [IČO], potud nemohla žalovaného zavazovat. Ujednání, které by bez jejího souhlasu zasahovalo právní postavení třetí osoby a měnilo její oprávnění nebo povinnosti, by totiž odporovalo veřejnému pořádku (shodně důvodová zpráva k vládnímu návrhu občanského zákoníku, k § 1 nebo Melzer, F., Tégl, P. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. – Občanský zákoník – velký komentář. Svazek 1. § 1 – 117. [obec]: Leges, 2013, s. 64, marg. [číslo] – 177), a proto by bylo neplatné. K této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Ostatně má-li částka ve výši 63 Kč vyjadřovat náklady, které snad žalobkyně vynaložila na odeslání výzvy ke splnění pohledávky, jež je předmětem řízení, přehlíží, že jde o součást nákladů řízení, na jejichž náhradu má účastník řízení podle výsledku řízení právo. Nemůže proto žádat za týž úkon další plnění jako příslušenství pohledávky. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť zamítnutí žaloby co do žalobního požadavku na zaplacení 63 Kč představuje neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu řízení. Žalobkyni tak přísluší právo na náhradu nákladů řízení, jež spočívají v soudním poplatku zaplaceném za řízení ve výši 400 Kč. Náklad vynaložený žalobkyní na zastupování advokátem soud nemá za účelně vynaložený. Pokud žalobkyně sama spravuje agendu televizních poplatků a následně ji předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali zaměstnanci zařazení do právního útvaru žalobkyně (k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 70, s. 193, pod [číslo] 2013, nález ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 405/14, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 74, s. 375, pod [číslo] nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1727/14, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 74, s. 577, pod [číslo] nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3768/15). Tento závěr se neprosadí pouze v poměru k dvěma paušálním náhradám hotových výdajů (výzva k plnění ze dne [datum] a žaloba) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů), neboť na ně by žalobkyni vzniklo právo i v případě, že by se nedala v řízení zastoupit advokátem (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Naopak by žalobkyni – kdyby se byla nedala zastoupit – nevzniklo právo na náhradu za daň z přidané hodnoty. Celkem je tak žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč.