19 C 48/2022 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaná jako dlužnice uzavřela dne [datum] s [právnická osoba] jako věřitelkou smlouvu o půjčce, kterou [právnická osoba] přenechala žalované [částka] a žalovaná se je zavázala vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši [částka], a to v 52 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná však tento dluh splnila jen zčásti. [právnická osoba] své pohledávky za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] postoupila žalobkyni. Ani přes výzvu žalobkyně však žalovaná odpovídající dluhy nesplnila. Má tedy žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši [částka], z toho 2 388, [částka] na jistině a 1 586, [částka] na„ poplatku“, jejímž příslušenstvím je kapitalizovaný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum], tj. 4 486, [částka], a úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně změnila obchodní zástupkyni pověřenou přijímáním sjednaných splátek a její další zástupkyně se už k inkasu splátek do bydliště žalované nedostavovala. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná jako dlužnice uzavřela dne [datum] s [právnická osoba] jako věřitelkou smlouvu o půjčce, kterou [právnická osoba] přenechala žalované [částka] a žalovaná se zavázala je vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši [částka], celkem tedy [částka], a to v 52 týdenních splátkách po [částka] Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou [právnická osoba] jako postupitelka uzavřela se žalobkyní jako postupnicí dne [datum], [právnická osoba] postoupila žalobkyni též pohledávku, která měla vzniknout podle smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] se žalovanou. [právnická osoba] dopisem ze dne [datum] žalované oznámila postoupení pohledávky, kterou měla založit smlouva o půjčce ze dne [datum]. Ke splnění této pohledávky pak žalobkyně žalovanou vyzvala dopisem ze dne [datum]. 4. Závazkový právní poměr účastnic řízení se se zřetelem k době jeho vzniku řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 3 o.z.), jakož i zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010 (§ 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). 5. Žalovaná se v uzavřené smlouvě o půjčce zavázala, že právní předchůdkyni žalobkyně vrátí předmět půjčky ve výši [částka] spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] (§ 657 a 658 obč. zák., § 4 odst. 1 zákona č. 321/2001 Sb.). Úplatu za peněžitou půjčku (úrok) lze nepochybně sjednat jak procentem z dlužné jistiny, tak i pevnou částkou (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 869/2013). Ujednaný souhrnný poplatek měl proto v projednávané věci význam úroku z peněžité půjčky, jehož výše odpovídá 66, 4 % p.a., a to se zřetelem k výši jistiny a době sjednané pro vrácení předmětu půjčky. Tuto výši je pak nutno poměřovat hledisky významnými pro úsudek o jejím souladu (rozporu) s dobrými mravy. 6. V poměru k půjčce vytýčil tato hlediska Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. 7. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu v období ledna 2006, kdy žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o půjčce, činila 12, 81 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně sjednala se žalovaným úrok více než pětkrát vyšší, než v rozhodné době dosahovala obvyklá výše úroku, je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto bylo neplatné (§ 39 obč. zák.). Se zřetelem k tomu, že je nelze oddělit od ostatního obsahu uzavřené smlouvy o půjčce (§ 41 obč. zák.), neboť právní předchůdkyně žalobkyně by takovou smlouvu nepochybně neuzavřela jako bezplatnou, kdyby věděla, že ujednání o úroku je neplatné, stíhá důvod neplatnosti celou smlouvu o půjčce. 8. Právní předchůdkyni žalobkyně proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního úkonu ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalované, tj. ve výši [částka] (§ 451 odst. 2 a § 457 obč. zák.). Se zřetelem k tomu, že až do postoupení této pohledávky žalobkyni žalovaná zaplatila společnosti [právnická osoba] [částka], jak skutkově tvrdila žalobkyně, je zřejmé, že zde již v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobkyní nebyl žádný dluh, jemuž by odpovídala pohledávka, jejíhož splnění se žalobkyně po žalované domáhá. 9. Do doby uzavření smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobkyní pohledávka [právnická osoba] na vydání bezdůvodného obohacení nedospěla, protože v řízení nevyšlo najevo, že by právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou v době před [datum] k jejímu splnění. Žalovaná tak nemohla být v této době v prodlení s jejím splněním, a žalobkyni v důsledku toho nemohlo vzniknout ani právo na úrok z prodlení za období od [datum] do [datum]. V době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky pak zde již nebyl žádný dluh žalované vůči právní předchůdkyni žalobkyně, který by byl předmětem postoupení. 10. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalované přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], které sestávají ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů (příprava a účast při jednání konaném dne [datum]) po [částka] podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.