20 C 132/2021-29 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného, naposled stanoveného rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], na [částka] měsíčně počínaje od [datum]. [příjmení] na vysokou školu, čímž se výrazně zvýšily její výdaje. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že jeho majetkové poměry mu dovolují přispívat na výživu žalobkyně nejvýše částkou [částka] měsíčně. 3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni byla původně upravena rozsudkem zdejšího soudu, kterým byla schválena dohoda rodičů týkající se kromě žalobkyně také dvou dosud nezletilých dcer žalovaného. Žalovaný se zavázal přispívat na výživu žalobkyně částkou [částka] měsíčně, na výživu nezl. [jméno] částkou [částka] měsíčně a na výživu nezl. [jméno] částkou [částka] měsíčně. Soud tehdy ohledně žalobkyně vyšel ze zjištění, že navštěvuje druhý ročník [anonymizováno] v kutné Hoře, za dojíždění platí [částka] a za stravné [částka] měsíčně, užívá inzulin. Poměry žalovaného při původním rozhodování o výživném příjem [částka] měsíčně, náklady na bydlení ve výši [částka] měsíčně; žalovaný tehdy obýval byt patřící do společného jmění manželů. I tehdy byl zaměstnán jako řidič vysokozdvižného vozíků (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Ve věci nezletilých [jméno] a [jméno] [příjmení] je vedeno řízení o návrhu matky na zvýšení výživného (prokázáno návrhem ve věci [spisová značka]). Jiné děti kromě žalobkyně a jejích výše zmíněných sester žalovaný nemá (prokázáno výpisem z evidence obyvatel). Žalovaná je ve školním od [datum] zapsaná v prezenčním bakalářském studiu na Univerzitě [obec] (prokázáno potvrzením o studiu), kam dojíždí z [obec] (prokázáno jízdenkami). Žalovaný je již dvacet let zaměstnán u [právnická osoba] & [právnická osoba] se sídlem ve [obec], kde si jako řidič vysokozdvižného vozíku v období od října do prosince 2021 vydělal v průměru [částka] měsíčně (prokázáno potvrzením zaměstnavatele a výpovědí žalovaného). 4. Z výpovědi žalovaného vzal soud dále za prokázané, že vzděláním je vyučený soustružník. Bydlí čtvrtým rokem spolu s přítelkyní u své sestry v [obec], které za užívání pokoje a za spotřebované energie platí měsíčně [částka], aniž by měli uzavřenou smlouvu v písemné formě a aniž by oproti platbám dostával kvitance. Do práce, kde začíná od půl šesté ráno, dojíždí vozem; za dojíždění vydá měsíčně [částka]. Z příjmu ze zaměstnání mu prakticky nic navíc nezbývá. Na dovolené nejezdí; věnuje se myslivosti, s čímž jsou spojeny náklady ve výši [částka] ročně. Nad rámec výživného neposkytuje žalobkyni žádné plnění. Rekonstruuje dům, který patří jeho otci a kde má do budoucna přislíbené bydlení. Na rekonstrukci použil zatím asi [částka], které obdržel z vypořádání společného jmění manželů (soud vzal za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků, že žalovanému bylo z titulu vypořádání SJM vyplaceno celkem [částka]). 5. Soud hodnotil výpověď žalovaného jako celkově věrohodnou. Do rozvodu manželství a vypořádání společného jmění manželů žalovaný obýval společný byt; soudu nepřijde na rozdíl od žalobkyně nic podezřelého na tom, že se žalovaný za této situace přestěhoval ke své sestře, zvlášť když si upravuje vlastní bydlení. Nijak se nevymyká běžnému chodu života, když rodič poskytne svému dospělému dítěti k užívání vlastní nemovitost a když mezi sourozenci neexistuje písemná smlouva nebo se nevystavují potvrzení o platbách za užívání části bytu. Z žádných okolností věci se nepodává, že by se žalovaný účelově snažil tímto způsobem ukrýt část svého příjmu. Soud nemá důvod ho podezřívat, že by několik let předem (poté co o výživném uzavřel před soudem dohodu) kalkuloval s možným návrhem na zvýšení výživného. 6. Soud pro účely rozhodnutí ve věci nepovažoval za relevantní, jaké částky žalovaný vynaložil na konkrétní úpravy nemovitosti svého otce, neprováděl tedy k důkazu žalobkyní navržené doklady o rekonstrukci domu. Za dostatečné ohledně objasnění jeho poměrů považuje zjištění o výši plnění získaného z vypořádání společného jmění manželů. 7. Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 912 o. z. lze přiznat výživné, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 923 odst. 1 o. z. Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 8. Na straně žalobkyně došlo od [datum] ke změně poměrů v podobě nástupu na vysokou školu v [obec]. Soud na základě této skutečnosti rozhodl o zvýšení výživného. Rozsah vyživovací povinnosti je dán jednak odůvodněnými potřebami oprávněného, jednak poměry oprávněného a povinného, přičemž na posledně zmíněné kritérium se klade větší důraz. Přestože tedy soud nepominul ani při stanovení výše výživného zvýšení potřeb žalobkyně, vyšel především z poměrů žalovaného. 9. Poměry žalovaného se co do příjmů a výdajů oproti minulému rozhodnutí v zásadě nezměnily. Jeho příjem se zvýšil o [částka], zároveň s tím však vzrostly jeho výdaje na bydlení o [částka] [obec], odkud žalovaný nyní dojíždí do práce, přímo sousedí s Kolínem, proto soud náklady spojené s dojížděním do zaměstnání nepočítal. Soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že by žalovaný mohl dosahovat vyšších příjmů. Skutečnost, že již dvacet let působí u téhož zaměstnavatele, nutně neznamená, že nenaplňuje svůj potenciál. Žalovaný má„ pouze“ středoškolské vzdělání bez maturity, práci se evidentně nevyhýbá a z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by řádně a včas neplatil dosud stanovené výživné. Těžko po něm lze za zmíněných okolností spravedlivě požadovat, aby odcházel ze zaměstnání, kde je spokojen. Krom toho stejná námitka mohla být vznesena již při původním rozhodování o výši výživného; soud nyní nevidí důvod odchylovat se v tomto směru od původního rozhodnutí, v němž opatrovnický soud (byť implicitně) vážil možnosti žalovaného z hlediska rozhodujícího kritéria v podobě zájmu tehdy ještě nezletilé žalobkyně. 10. Pro stanovení výše výživného bylo pro soud z majetkových poměrů žalovaného podstatné plnění, kterého se mu dostalo z vypořádání společného jmění manželů. Jde o majetkovou hodnotu (zřejmě zejména o náhradu za společný byt), z níž by jinak žalovaný uspokojoval potřeby žalobkyně, kdyby nedošlo k rozluce s matkou žalobkyně. Soud si je vědom judikatury, podle níž změnou poměrů nemůže být jen skutečnost, že otci byl vyplacen vypořádací podíl ze zaniklého společného jmění manželů (srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 1999 sp. zn. [spisová značka] publikované v soudních rozhledech č. 10/2000). Nyní vydané rozhodnutí s ní není v rozporu, neboť ve vypořádání SJM soud nespatřuje změnu poměrů na straně žalovaného, ale (jak je uvedeno shora) jeho výše soudu slouží k „ ohodnocení“ co do hodnoty nezměněného transformovaného majetku za účelem zjištění poměrů žalovaného. Protože soud rozhoduje podle stavu ke dni vydání rozhodnutí, je bez významu, že žalovaný v budoucnu může nabýt nemovitost po otci, případně ji následně prodat. Majetkovou hodnotou, která ovlivňuje poměry žalovaného, je v zásadě pouze plnění z titulu vypořádání společného jmění manželů, byť jej žalovaný investoval do bydlení. Je pravdou, že žalovaný použil získané prostředky k uspokojení své bytové potřeby, kterou však může (a taky tak činí) saturovat i jinak - nyní si v podstatě platí dvojí bydlení. Na druhé straně však soud vnímá, že na bydlení u své sestry, které v současných poměrech není ani zdaleka nákladné, žalovaný vynaloží 30 % svého příjmu. Žalovaný má další dvě vyživovací povinnosti (kde je také rozhodováno o návrhu na zvýšení výživného), soud proto musel při stanovení výživného pro žalobkyni ponechat prostor i pro ně. Zvýšené výživné tedy zohledňuje především nárůst životních nákladů žalobkyně tak, aby zároveň odpovídalo možnostem žalovaného. 11. Žaloba je tedy důvodná pouze co do zvýšení stávajícího výživného o [částka]; v tomto rozsahu soud změnil původní rozhodnutí o výši výživného, které je žalovaný povinen platit žalobkyni. 12. Protože bylo výživné stanoveno zpětně ke dni [datum], žalovaný je povinen doplatit žalobkyni rozdíl mezi původním a nově stanoveným výživným. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k poměrům žalovaného v délce dvou měsíců. 13. V rozsahu zbylého požadovaného zvýšení výživného o [částka] soud posoudil žalobu na základě shora uvedeného jako nedůvodnou a zamítl ji. 14. O náhradě náklad