20 C 66/2022-96 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce požaduje zaplacení 200 000 Kč s tvrzením, že tuto částku poskytl dne [datum] žalovanému převodem na účet a že žalovaný dne [datum] písemně dluh co do důvodu i do výše uznal. 2. Žalovaný uplatněný nárok neuznává. Na svou obranu jednak tvrdí, že dluh částečně splnil dvěma platbami po 10 000 Kč, jednak uplatnil námitku započtení do výše žalobou požadované částky. Vůči žalobci má pohledávku založenou na tom, že mu žalobce bez právního důvodu zadržuje vybavení potřebné k těžbě kryptoměn. 3. Soud vzal za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků, že žalobce zapůjčil žalovanému 200 000 Kč. 4. Žalovaný dne [datum] písemně uznal dluh ve výši 200 000 Kč z titulu„ poskytnuté půjčky“ připsané na jeho účet dne [datum] a zavázal se dluh zaplatit do [datum] (prokázáno uznáním dluhu). Z výpisu z účtu žalobce vyplývá, že platba ve výši 200 000 Kč odešla na účet žalovaného dne [datum] (viz výpis z účtu), proto i s ohledem na datum připsání zapůjčené částky na účet žalovaného zmíněné v uznání dluhu pochází uznání z roku 2018 a nikoliv 2017. 5. Dále vzal soud za své skutkové zjištění, že žalovaný zaslal žalobci dvě platby po 10 000 Kč. Z kopie směnky ve spojení se znaleckým posudkem zpracovaným pro účely trestního řízení soudním znalcem z oboru písmoznalectví Mgr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalovaný vystavil směnku, kterou se zavázal zaplatit dne [datum] bez protestu na řad žalobce 750 000 Kč. Žalobce dne [datum] žalovanému připomněl blížící se splatnost směnky (prokázáno zprávou v aplikaci whattsapp). 6. Z tabulky nadepsané jako„ souhrn ztrát“ soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění (viz odstavce [číslo] až 16.). 7. Stvrzenky z Alzy a pro forma faktura neprokazují vlastnictví žalovaného k v nich označeném zboží. Stvrzenky prokazují pouze to, že někdo zboží koupil, a pro forma faktura, že paní [jméno] [příjmení] zboží objednala. Z faktur [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] vyplývá, že žalobce koupil 3 kusy Switch TP-link TL-SF1024D, jeden router TP-link TL-ER6020 a počítačový zdroj Zalman ZM1200-EBT. 8. Soud neprovedl důkaz navrženými svědeckými výpověďmi (svědci Dusil, Hromada, [příjmení], [jméno] a [příjmení]), kterými mělo být dle žalovaného prokázáno vlastnictví vybavení k těžbě kryptoměn, jejich užívání žalobcem a postoupení pohledávky od [jméno] [příjmení] Tyto důkazy by byly v řízení nadbytečné, když žalobce nedoplnil tvrzení a neoznačil důkazy ohledně výzvy k vydání věcí (viz odstavce [číslo] až 16.). 9. Z usnesení policejního orgánu ze dne 8. 9. 2022, [číslo jednací] vyplývá, že žalobce v trestním řízení iniciovaném oznámením žalovaného v souvislosti se směnkou na 750 000 Kč a se zadržováním vybavení k těžbě kryptoměn vypověděl, že žalovanému poskytl prostory a zajistil dodávky elektřiny k těžbě kryptoměn na počítačích žalovaného. Výnosy z těžby nepokrývaly náklady a vznikla dluh, který účastníci řešili vystavením směnky. Po urgenci směnky přislíbil žalovaný platit po 10 000 Kč měsíčně a provedl dvě takové platby. V objektu žalobce stále zůstává část vybavení žalovaného; žalovaný žalobce dosud k vydání zbylých počítačů nevyzval. 10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. 12. Žalovaný platně uznal dluh vůči žalobci, který vznikl ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalobce poskytl žalovanému 200 000 Kč. Je pravdou, že uznání dluhu obsahuje písařskou chybu v datu, to však samo o sobě není na újmu platnosti daného právního jednání. Z uznání dluhu musí být zřejmý důvod a výše dluhu, což je zde splněno. Žalovaný nerozporuje tento podstatný obsah ani pravost listiny, jediným účelem jeho argumentace je vyloučení účinků uznání dluhu na promlčecí lhůtu. Jak ale soud uvedl výše, uznání dluhu jednoznačně pochází z [datum]. Ode tohoto dne běží v souladu s § 639 desetiletá promlčecí lhůta, námitka promlčení je proto nedůvodná. 13. Žalovaný nebyl úspěšný ani s obranou postavenou na započtení pohledávky z titulu neoprávněného užívání jeho věcí žalobcem. 14. Námitka započtení představuje uplatnění zániku vzájemných pohledávek v probíhajícím procesu. Její podstatou je skutkové tvrzení žalovaného o učiněném kompenzačním projevu, který má (měl) za následek zánik vzájemných pohledávek (srov. [příjmení], B., Námitka započtení, Právní rozhledy [číslo], s. 267). Vyjádření k žalobě obsahuje projev vůle žalovaného přivodit zánik vzájemných pohledávek – u pohledávky žalovaného do výše žalobou uplatněné částky. Žalovaný však předtím nevyzval žalobce k peněžitému plnění v konkrétní výši z titulu užívání věcí žalovaného bez právního důvodu. Ve vyjádření k žalobě uplatnil procesní obranu, kterou započetl do výše žalobcem požadované částky svou co do výše nespecifikovanou pohledávku. Z tabulky se souhrnem ztrát nelze dovodit projev vůle žalovaného konkretizovat touto tabulku požadavek na vydání bezdůvodného obohacení. Pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není splatnost stanovena; splatnost nastává následující den po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění (srov. např. rozsudek NS ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005). Obdobný závěr platí i pro nárok z titulu náhrady škody (srov. např. rozsudek NS ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1628/2013). Podle § 1982 odst. 1 věty druhé o. z. lze přistoupit k započtení, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Protože žalovaný nevyzval žalobce k plnění, není jeho pohledávka splatná a tedy ani způsobilá k započtení. 15. Žalovaný také neunesl břemeno tvrzení ohledně doby, po kterou žalobce jeho věci užíval. Žalovaný tvrdil, že v blíže neurčený den, kdy rozvázal spolupráci s žalobcem, ponechal své vybavení u žalobce s tím, že žalobce ho může užívat ve svůj prospěch za účelem úhrady dluhu žalovaného z titulu poskytnuté zápůjčky (datio in solutum). Poté, co žalobce později tuto dohodu odmítl respektovat, žalovaný žalobce vyzval k vrácení věcí. Dle tvrzení žalovaného tedy žalobce od ukončení původní spolupráce do výzvy k jejich vydání užíval tyto věci žalovaného na základě dohody účastníků. Až od okamžiku, kdy žalovaný vyzval žalobce k vrácení svých věcí, mohlo na straně žalobce vznikat bezdůvodném obohacení získané protiprávním užitím cizí hodnoty, jehož výše by byla vyjádřena prospěchem, jehož se dostalo žalobci (a nikoliv ztrátou, kterou utrpěl žalovaný), nebo na straně žalovaného škoda v podobě ušlého zisku. 16. Žalovaný byl proto povinen doplnit tvrzení (a označit k němu důkazy), kdy vyzval žalobce k vrácení svého vybavení. Až pokud by bylo tvrzeno (a prokázáno), po jakou dobu žalobce věci žalovaného bez právního důvodu užíval, bylo možné pokračovat ke zjištění výše prospěchu, který žalobce užíváním věcí žalovaného získal nebo rozsah snížení majetku žalovaného způsobený nemožností používat své vybavení, a tedy i rozsahu, v němž by mohla být obrana žalovaného důvodná. Žalovaný ani po podaném poučení nedoplnil svá tvrzení ohledně doby, po kterou mělo trvat bezprávné užívání jeho věcí žalobcem, proto postrádalo smysl provádět dokazování k existenci základu jeho nároku. 17. Co se týká dvou plateb po 10 000 Kč, soud vzal za prokázané, že mezi účastníky existoval vedle závazku, který je předmětem tohoto řízení, závazek ze směnky. Právě směnečný dluh byl těmito platbami částečně splněn. Žalovaný u těchto plateb žádným způsobem nevymezil jejich účel, neprojevil tedy vůli směřovat tato plnění na dluh ze smlouvy o zápůjčce. Soud se proto ztotožňuje s argumentací žalobce, že dle § 1933 odst. 1 o. z. se platby započetly na dluh nejméně zajištěný. Je rozdíl mezi zajištěním a utvrzením dluhu, přesto i utvrzení má z pohledu zmíněného ustanovení svou váhu. Jeho účelem je upřednostnění zániku toho dluhu, u něhož je postavení věřitele nejslabší. Díky uznání dluhu se postavení věřitele posiluje domněnkou existence dluhu a přerušením promlčecí doby. 18. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif). Žalobci byla přiznána odměna zástupce za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ve věci ze dne [datum], účast u dvou jednání) po 9 100 Kč de § 7 bodu 5 advokátního tarifu a za jeden úkon (jednoduchá výzva k plnění) po 4 550 Kč, dále za každý z úkonů náhrada hotových výdajů zástupce po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu. V souvislosti s cestami zástupce žalobce k jednání náleží žalobci náhrada