7 C 253/2021-55 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 21 500 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 45 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 750 Kč počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Celkovou splatnou částku tvořila jistina (25 000 Kč) a poplatek sestávající z úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (5 000 Kč), odměny za administrativní činnost (5000 Kč) a odměny za hotovostní inkaso splátek (10 000 Kč). Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem uhradil pouze 3 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit částku 21 500 Kč jako dlužnou jistinu, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 118,25 Kč (zák. úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do data postoupení, tj. [datum]) a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil, přestože byl k plnění vyzýván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů nevyšla v řízení najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 45 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Celkovou splatnou částku tvořila jistina ve výši 25 000 Kč a poplatek sestávající z úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaný z titulu této smlouvy načerpal částku 25 000 Kč a uhradil částku 3 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání). 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Původní věřitel uzavřel smlouvu v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z.s.ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.) – k tomu srov. Např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 10. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem její právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a sama v žalobě uvedla, že požaduje pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobkyni nevyzýval k doplnění žaloby o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označila a předložila důkazy. 11. Žalovaný dosud na smlouvu uhradil částku 3 500 Kč, kterou žalobkyně zcela započetla na jistinu a požaduje tak rozdíl mezi poskytnutou částkou (25 000 Kč) a částkou, která byla žalovaným uhrazena (3 500 Kč). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 21 500 Kč a dále zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., jdoucí od [datum] (tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku, tj. v části z úroku z prodlení, soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části žalobou uplatňovaného nároku na zákonný úrok z prodlení, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení a náhradu za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu: 860 Kč (zaplacený soudní poplatek); advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), výzva k plnění, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 a.t.); paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.); 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2312 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).