12 C 247/2022-71 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím z důvodu, že původní věřitelka, [jméno] [příjmení], zaplatila ve prospěch žalovaného částku 200 000 Kč jako výnos spoluvlastníka z nemovitosti. Žalovanému z celkového výnosu náležela částka 100 000 Kč, původní věřitelka mu tedy vyplatila více, než mu náleželo. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení a měl tedy původní věřitelce toto bezdůvodné obohacení vydat zpět. Původní věřitelka postoupila pohledávku žalobci, postoupení bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že k bezdůvodnému obohacení nedošlo, původní věřitelka zaslala částku vyšší s úmyslem žalovaného obdarovat. Navíc se nejedná o věc rozsouzenou (jiný předmět řízení, jiní účastníci), žalovaný vznesl námitku promlčení nároku. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] smlouvu o postoupení pohledávky ve výši 100 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. 4. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzval prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k uhrazení částky 100 000 Kč, která byla žalobci postoupena původní věřitelkou [jméno] [příjmení]. 5. Z výpisu z účtu [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že dne [datum] zaslala na účet žalovaného částku 200 000 Kč. 6. Žalovaný předložil soudu faktury za provedené stavební práce na domě [adresa] [anonymizována dvě slova], ze kterých bylo prokázáno, že žalovaný prováděl stavební instalatérské a topenářské práce, některé ještě před zasláním finančních prostředků od původní věřitelky, potvrzují pouze, provedení prací, nelze z nich zjistit, z jakých prostředků byly práce hrazeny. 7. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že původní spor se týkal výnosů ze spoluvlastnictví nemovitosti. Spolu se žalobcem a matkou byli spoluvlastníky, veškeré výnosy si ponechávala matka. Nemovitost, kterou spoluvlastnili, chtěli rekonstruovat, nedalo se v ní bydlet. Matka s babičkou se nastěhovaly k žalovanému, který prováděl stavební úpravy, aby mohly nemovitost obývat. Peníze mu poslala matka v době, kdy u něj bydlela. Za rok 2020 nebo 2021 obdržel pouze částku 50 000 Kč, částka 200 000 Kč byla poskytnuta na rekonstrukci nemovitosti. Po rozhodnutí Okresního soudu pro [část Prahy] matka žádnou částku nevymáhala, k vrácení ho nevyzvala, přerušila s ním veškerou komunikaci. O postoupení pohledávky se dozvěděl až [datum], předtím s ním žalobce nekomunikoval. V současné době probíhá řízení o vypořádání spoluvlastnictví, žalobce na základě dohody má vyplatit 3 000 000 Kč. 8. Ze spisu Obvodního soudu pro [část Prahy] sp. zn. [spisová značka] byly zjištěny tyto skutečnosti: Žalobce (v tomto sporu žalovaný) se domáhal zaplacení částky 294 246 Kč s příslušenstvím z důvodů, že jako podílový vlastník ¼ nemovitosti ([adresa] v [obec]) má právo na výnos ze spoluvlastnického podílu, a to nájemného z bytů a nebytových prostor. Žalovaná byla matka účastníků. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že veškeré výnosy byly již žalobci vyplaceny a jeho požadavky neodpovídají skutečným výnosům. Ve vyjádření žalované je uvedeno, že veškeré výnosy byly žalobci uhrazeny, je uvedena i částka 200 000 Kč ze dne [datum], což bylo doloženo i výpisy z účtů, kde u platby ve výši 200 000 Kč připsané na účet žalobce (žalovaného) je uvedeno„ na domeček“ ve zprávě pro příjemce. Že se jednalo o skutečné výnosy, bylo uvedeno i ve vyjádření žalované v protokole ze dne [datum]. Žalovaná ve věci slyšena nebyla, byli však slyšeni svědci, kteří se vyjádřili k zaslání finančních prostředků žalovanou. Svědkyně [jméno] [příjmení], účetní, uvedla, že prováděla vyúčtování výnosů dle předložených dokladů, dle spoluvlastnických podílů. Žalovaná vždy posílala více, proč to dělala, svědkyně nevěděla. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že žalovaná dávala výnosy synům, jiné peníze, než výnosy neměla, nemohla nic převést, o žádném domu nikdy nemluvila. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalovaná posílala peníze na účet žalobce, poskytla mu peníze„ na domeček“, bylo to na rekonstrukci, když se měla k žalobci nastěhovat. Současný žalobce (tehdy jako svědek) uvedl, že mu matka (ve sporu žalovaná) zaslala částku 250 000 Kč jako výnosy, chtěla mu zaslat i částku 200 000 Kč, což tehdy svědek odmítl, jednalo se taky o výnosy, jiné peníze tehdy žalovaná neměla. 9. Okresní soud pro [část Prahy] žalobu ve znění zpětvzetí zamítl a uložil žalobci zaplatit žalované náklady řízení. Soud dospěl k závěru, že se nejednalo o darovací smlouvu, neboť žalobce původně dar odmítl, žalovaná mu následně částku zaslala jako výnos. Stejně tak soud uzavřel, že se nejednalo o nadužívání nemovitost žalovanou, za které by žalobci náleželo finanční vyrovnání, ale nemovitost nadužívala 3. osoba, která však nebyla účastníkem sporu. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. 10. Žalobce se domáhá zaplacení částky z titulu bezdůvodného obohacení. Dále uváděl, že se jedná o věc rozsouzenou, soud je rozhodnutím Obvodního soudu pro [část Prahy] vázán. 11. Podle § 159a o. s. ř. je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení zvláštní předpisy stanoví, v jakých případech je rozhodnutí závazné pro jiné osoby než účastníky řízení. 12. Podle § 135 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, jiné otázky může soud posoudit sám. 13. Pokud by se tedy mělo dle tvrzení žalobce jednat o věc rozsouzenou, musel by soud řízení zastavit, nikoliv věc projednat v dalším řízení. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2663/2008 musí být dána nejen totožnost účastníků, ale i totožnost předmětu řízení. Tzn. že rei iudicatae je jednou z podmínek řízení, soud tuto podmínku zkoumá před zahájením řízení. Soud má však za to, že se v dané věci nejedná o věc rozsouzenou, neboť není dána totožnost účastníků ani předmětu řízení. V původním řízení žalobce jako účastník řízení nevystupoval, jednalo se o jiný předmět řízení (zaplacení výnosů ze spoluvlastnického podílu, náhrada za nadužívání nemovitosti). Soud se dále zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovaným. Soud má za to, že tato námitka není důvodná, neboť podle § 638 o. z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčení nejpozději do 10 let, kdy k obohacení došlo. K bezdůvodnému obohacení mělo dojít dle tvrzení žalobce v roce 2019 a k promlčení tak dosud dojít nemohlo, žaloba byla podána v roce 2022. 14. Podle § 2991 o. z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2992 o. z. Byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat. 16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V původním sporu mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] se tehdy žalovaný jako žalobce domáhal výnosů z nemovitosti, soud dospěl k závěru, že pokud byly žalobci poskytnuty částky 250 000 Kč a 200 000 Kč, jednalo se o výnosy z nemovitosti (bod 42 a bod 55 rozsudku Okresního soudu pro [část Prahy]) a dospěl k závěru, že se nejednalo o dar. Pokud se jedná o výši těchto výnosů, v řízení ji nikdo z účastníků nezpochybňoval, naopak svědek [celé jméno žalobce] (dnes žalobce) uvedl, že byl spoluvlastníkem nemovitosti ve stejném rozsahu a obdržel od [jméno] [příjmení] stejné částky ve výši 250 000 Kč, 200 000 Kč a částku 200 000 Kč tehdy odmítl a přenechal ji na opravu nemovitosti. Pokud dnes žalobce tvrdí, že takové výnosy žalovanému nenáležely, považuje soud toto tvrzení za účelové. [jméno] [příjmení] tuto částku poskytla žalovanému v roce 2019, v červnu, až do podání žaloby v březnu 2021 (tedy skoro 2 roky) nijak po žalovaném vydání nepožadovala a v soudním sporu uváděla, že veškeré výnosy, které žalovanému náležely, splnila (což zjistil i soud – bod 55 rozsudku Okresního soudu pro [část Prahy]). I sám žalobce potvrdil, že obdržel stejné částky, neboť byl vlastníkem stejně velkého podílu jako žalovaný. Bezdůvodné obohacení by tak nutně muselo vzniknout i na straně žalobce. [jméno] [příjmení] si byla v době, kdy poskytla tuto částku žalobci, vědoma, v jaké výši ji poskytuje, ačkoliv byla upozorněna na to, že výnosy tomu neodpovídají. Ačkoliv v předešlém řízení tvrdila, že neměla žádné finanční prostředky kromě výnosů, pokud poskytla oběma účastníkům stejnou částku ve výši 200 000 Kč a žalobce tvrdí, že výnos za rok 2018 byl 400 000 Kč, musela se tedy vzdát svého podílu na výnosech a poskytnout je žalobci a žalovanému rovným dílem, i když jim v takové výši nenáležely, tedy daroval