14 C 49/2023-39 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 3. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 29 967 Kč v 60 týdenních splátkách po 500 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 27. 11. 2019. Celkovou částku tvoří jistina (16 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (2 862 Kč), částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení (6 388 Kč) a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení (4 717 Kč). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, celkem uhradil 8 500 Kč. Dále žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 30. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 55 927 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 108 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 30. 12. 2019. Celkovou částku tvoří jistina (31 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (7 597 Kč), částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení (10 501 Kč) a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení (6 829 Kč). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, celkem uhradil 15 830 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobcem došlo k postoupení obou pohledávek na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalobce požadoval zaplatit na první pohledávku částku 7 500 Kč jakožto dlužnou jistinu, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 692,48 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 500 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení; na druhou pohledávku částku 15 170 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 226,99 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 170 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy dlužné částky neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaný a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli dne 3. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] sjednali výši úroku, poplatků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 3. 10. 2018). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 16 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 8 500 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 31. 1. 2022 ke smlouvě [číslo]). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 7 500 Kč úroky z prodlení. Žalovaný a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) dále uzavřeli dne 30. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] sjednali výši úroku, poplatků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 30. 6. 2018). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 31 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 15 830 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 31. 1. 2022 ke smlouvě [číslo]). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 15 170 Kč úroky z prodlení. Původní věřitel své pohledávky za dlužníkem postoupil dne 28. 1. 2022 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy [číslo] – seznam pohledávek ze dne 28. 1. 2022). Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 30. 1. 2022 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, podacím lístkem ze dne 24. 2. 2022). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2022 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2022, podacím lístkem ze dne 3. 8. 2022). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli 3. 10. 2018 a 30. 6. 2018 smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smluv. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 8. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smluv posouzení úvěruschopnosti žalovaného a sám v žalobě uvedl, že požaduje pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení. Z toho důvodu soud žalobce nevyzýval k doplnění žaloby o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. 9. Žalovaný dosud na smlouvu [číslo] uhradil částku 8 500 Kč a na smlouvu [číslo] částku 15 830 Kč, které žalobce zcela započetl na jistiny smluv a požaduje tak rozdíl mezi poskytnutými částkami a částkami, která byla žalovaným uhrazena. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 907 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 359 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.