15 C 30/2023-31 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 10. 4. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 55 776 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 25 776 Kč skládající se z pevného úroku ve výši 2 888 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 5 400 Kč a poplatku za administrativní činnost 2 788 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 4. 8. 2022. Žalobkyně požaduje zaplatit dlužnou jistinu 22 396,42 Kč, dlužný kapitalizovaný smluvní úrok 1 602,21 Kč, dlužný poplatek za poskytnutí úvěru 10 726,70 Kč a dlužný inkasní poplatek 3 940,41, dlužné náklady za vyhodnocení úvěru 2 304,31 Kč, a smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 663,20 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 2 014,76 Kč ve výši 15% ročně z částky 22 396,42 Kč od 11. 6. 2021 do 14. 7. 2022. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil. 2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalobkyně se tak současně svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající se provedeného šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet a ke všem tvrzením také nabídnout a předložit důkazy je prokazující. 4. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila s tím, že provedeným dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci, a to po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. 5. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 10. 4. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy (prokázáno: smlouvou [číslo] ze dne 10. 4. 2020 včetně předsmluvních informací, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, předpis splátek). Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit ve 14 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 3 984 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru v celkové výši 25 776 Kč skládající se z pevného úroku ve výši 2 888 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 5 400 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 2 788 Kč. Celková dlužná částka tak činila 55 776 Kč Smluvní strany se dohodly, že z pravidelných měsíčních splátek budou platby použity dle předpisu splátek. Soupis splácení byl rozepsán v předpisu splátek (prokázáno: předpisem splátek ke smlouvě o úvěru). Podle smlouvy při nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, může věřitel vyzvat k uhrazení dlužné splátky s poskytnutím lhůty alespoň 30 dnů. Pokud v poskytnuté lhůtě dlužník dlužnou splátku neuhradí, má právo věřitel zesplatnit celý úvěr. V případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (vše prokázáno: smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 10. 4. 2020). Z výpisu splátkového kalendáře a přehledu úhradu bylo zjištěno, že žalovaný ke dni podání žaloby uhradil splátky v celkové výši 15 076 Kč (prokázáno: transakční historie o uhrazených splátkách). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne 21. 11. 2022 (prokázáno: výzvou před podáním žaloby ze dne 21. 11. 2022 včetně podacího lístku). Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve znění dodatku a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 se vlastníkem pohledávky žalovaného stala žalobkyně, což žalovanému řádně oznámila dopisem ze dne 4. 8. 2022 (prokázáno: rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ve znění dodatku, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2022 včetně podacího archu ze dne 8. 8. 2022). 6. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovaným. Na žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný má vlastní bydlení, nemá žádnou vyživovanou povinnost, pracuje na pozici řidič – prodejce (prokázáno: pracovní smlouvou ze dne 7. 10. 2019). Čistý měsíční příjem žalovaného za měsíc prosinec 2019 činil 21 110 Kč, za měsíc leden 2020 činil 29 644, za měsíc únor 2020 činil 25 921 Kč (prokázáno: výplatní páskou žalované ze měsíc prosinec 2019, leden a únor 2020). Na základě formuláře právního předchůdce žalobkyně soud také zjistila, že výdaje žalovaného byly ve výši 5 860 Kč skládající se z výdajů za bydlení a energie ve výši 2 000 Kč, za dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši 3 860 Kč (prokázáno: obsahem žádosti o úvěr ze dne 10. 4. 2020). 7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru právním předchůdcem žalobkyně v hotovosti žalovanému i skutečnost, že žalovaný uhradil částku ve výši 15 076 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně přistoupil velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojil s pouhým prokázáním základního příjmu žalovaného, jakékoli další skutečnosti, které by mohly zpochybnit závěr o poskytnutí úvěru, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, postrádalo logický závěr, a to i na základě žalobkyni známých skutečností, nehledě na to, o co se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala (skutečné náklady na bydlení, stravu a další základní životní potřeby, případně další poskytnuté zápůjčky). Při příjmu cca 25 000 Kč a nezjištěných reálných výdajích, kdy nebyl předložen ani výpis z účtu, by měly být vyvolány vážné pochybnosti o možnosti poskytnutí zápůjčky. Z předložených dokladů není vůbec zřejmé, jak právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaný má volné prostředky ve výši 19 728 Kč, ze kterých by mohl hradit tento úvěr, a to navíc za situace, kdy zcela pominul zkoumání reálných výdajů. Varovným údajem, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí, je, že nebyl předložen ani výpis z účtu, ze kterého by bylo možné zjistit, zda žalovaný má či nemá úspory, případně zda veškeré své příjmy ihned použije pro svou spotřebu. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotnou žalovaným v takové situaci nelze (opakovaně viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 8. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil se sdělením žalovaného o příjmu, a nepostupovala tak s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. 9. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 13. 4. 2018), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o sp