17 C 251/2023-45 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 36 846,75 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] jako původní věřitelka uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla tentýž den žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Úvěr měl být splácen v 24 pravidelných měsíčních splátkách, kdy poslední splátka měla být splatná dne [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a byl původní věřitelkou opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V poslední upomínce byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni [datum]. Žalobkyní uplatňovaná pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 6 696,15 Kč, smluvní pokuty, která v době zesplatnění činila 150,60 Kč nejpozději splatných [datum], to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace žalovaného v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud nárok v části jistiny ve výši 30 000 Kč posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla právní předchůdkyní žalobkyně částka převedena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“) vzal soud za prokázané, že tato smlouva byla mezi věřitelem společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku (odesláním potvrzovacího kódu na telefonní číslo žalovaného) dne [datum]. Částka jistiny úvěru činila 30 000 Kč, žalovaný měl svůj dluh vrátit do 24 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. Žalovaný měl svůj dluh právní předchůdkyni žalobkyně splatit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách s datem splatnosti vždy k šestému dni daného měsíce, kdy první splátka měla splacena nejpozději dne [datum] a poslední dne [datum] Celkem měl žalovaný splatit částku 58 331,04 Kč. Přílohu [číslo] smlouvy o úvěru tvořily Obchodní podmínky [právnická osoba], z nichž soud zjistil podrobnější specifikaci různých právních aspektů smlouvy o úvěru od výčtu možných způsobů uzavření smlouvy, přes konkretizaci jednotlivých vlastností poskytovaného úvěru, práva a povinnosti smluvních stran až po ochranu či zpracování osobních údajů klientů. Z výpisu účtu společnosti [právnická osoba], [IČO] má soud za prokázané, že dne [datum] z účtu žalovaného [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] odešla tzv. verifikační platba na účet právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 1 Kč. Tentýž den, tj. [datum] odešla z účtu společnosti [právnická osoba], [IČO] na účet žalovaného [bankovní účet] platba ve výši 30 000 Kč. Z upomínky ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně upozorňovala žalovaného, že neobdržela splátku jeho půjčky na produktu Zaplo na splátky, kdy dluh ke dni [datum] činí 2 501,85 Kč. Z opakované výzvy k úhradě ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalovaného upomínala, že dosud neuhradil svůj dluh ze smlouvy [číslo] kdy dluh ke dni [datum] činí 5 021,26 Kč. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně tímto zesplatnila úvěr poskytnutý žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] kdy celkový dluh ke dni [datum] činil 35 159,07 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], která byla žalovanému odeslána tentýž den, jak to vyplývá z předloženého podacího lístku České pošty s.p., má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval z titulu uzavřené smlouvy o úvěru k uhrazení dluhu v celkové částce 42 971 Kč do tří dnů na tam uvedený bankovní účet. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] má soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo postupování pohledávek postupníka, které má jako úvěrující za svými klienty jako úvěrovanými, a to na základě jednotlivých dílčích smluv. Ze seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že jednou z postoupených pohledávek byla i pohledávka za žalovaným z uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 36 846,75 Kč. Z přípisu Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila žalovanému, že jí byl ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO] postoupen dluh žalovaného ve výši 36 003 Kč z čísla smlouvy [číslo]. Pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku, penále a úroku. 4. Ohledně skutkového stavu soud dospěl k závěru, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřely distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru a ten samý den právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit zapůjčenou částku ve 24 pravidelných měsíčních splátkách celkem ve výši 58 331,04 Kč, kdy první splátka měla být zaplacena nejpozději dne [datum] a poslední splátka nejpozději dne [datum]. Žalovaný však splátky pravidelně nesplácel, a proto právní předchůdkyně žalobkyně po dvou zaslaných upomínkách přistoupila k zesplatnění celého dluhu ke dni [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 36 846,75 Kč na žalobkyni, která tuto částku začala vymáhat po žalovaném. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebiteli podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsaly smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. 6. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka schopnost žalovaného úvěr splácet, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto konkrétním případě žalobkyně nebyla s to prokázat, jakým způsobem ověřovala její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného a uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace žalovaného v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Soudu tak nezbývalo, než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, nepostupovala tedy s odbornou péčí podle zákona č. 257/2016 Sb. Pokud předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, je tato smlouva z výše uvedeného důvodu absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se jednání soudu neúčastnila, soud ji ohledně prokázání prověřování úvěruschopnosti tedy nepoučoval. 7. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednání platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému její předchůdkyně poskytla jako jistinu úvěru, tj. 30 000 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku). Soud dále žalobu částečně zamítl ve věci žalobkyní uplatňovaných nároků ze smlouvy o úvěru, tj. v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 846,75 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 36 846,75 Kč od [datum] do zaplacení (viz výrok II. tohoto rozsudku). V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], který dovodil, že s odkazem na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru,„ z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečnéh