17 C 255/2023-32 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 30 750 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] jako původní věřitelka uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla tentýž den žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum], avšak žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 30 750 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a ze smluvního úroku 5 750 Kč nejpozději splatných dne [datum], to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, domáhá se žalobkyně alespoň vydání bezdůvodného obohacení v části jistiny žalované částky, tj. ve výši 25 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“) má soud za prokázané, že tato smlouva byla mezi věřitelem společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku (odesláním potvrzovacího kódu na telefonní číslo žalovaného) dne [datum]. Částka jistiny úvěru činila 25 000 Kč, délka splatnosti půjčky činila 30 dnů, konkrétně datum splatnosti bylo určeno na den [datum] Celkem měl žalovaný splatit částku 30 750 Kč. Z výpisu účtu společnosti [právnická osoba], [IČO] má soud za prokázané, že dne [datum] odešla z účtu společnosti [právnická osoba], [IČO] na účet žalovaného [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] platba ve výši 25 000 Kč. Soud dále zjistil, že tzv. verifikační platba ve výši 1 Kč odešla z účtu žalovaného [bankovní účet] na účet právní předchůdkyně žalobkyně společnosti [právnická osoba], [IČO] dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] má soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo postupování pohledávek postupitele na žalobkyni. Ze seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že jednou z postoupených pohledávek byla i pohledávka za žalovaným z uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 30 750 Kč. Z přípisu Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila žalovanému, že jí byl ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO] postoupen dluh žalovaného ve výši 34 679 Kč z čísla smlouvy [číslo]. Pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku, penále a úroku. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s ohledem na neuhrazení dluhu žalovaným přistoupila k zesplatnění úvěru a žalovanému oznámila, že dlužná částka ke dni [datum] činí 31 675 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], která byla žalovanému odeslána tentýž den, jak to vyplývá z předloženého podacího lístku České pošty s.p., má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval z titulu uzavřené smlouvy o úvěru k uhrazení dluhu v celkové částce 41 455 Kč do tří dnů na tam uvedený bankovní účet. 4. Ohledně skutkového stavu soud dospěl k závěru, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřely distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru a ten samý den právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit zapůjčenou částku dne [datum] a to v celkové výši 30 750 Kč. Žalovaný svůj dluh nesplatil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého dluhu ke dni [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 34 679 Kč na žalobkyni, která tuto částku začala vymáhat po žalovaném. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebiteli podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsaly smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. 6. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka schopnost žalovaného úvěr splácet, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto konkrétním případě žalobkyně nebyla s to prokázat, jakým způsobem ověřovala její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného a uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace žalovaného v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Soudu tak nezbývalo, než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, nepostupovala tedy s odbornou péčí podle zákona č. 257/2016 Sb. Pokud předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, je tato smlouva z výše uvedeného důvodu absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se jednání soudu neúčastnila, soud ji ohledně prokázání prověřování úvěruschopnosti tedy nepoučoval. 7. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednání platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému její předchůdkyně poskytla jako jistinu úvěru, tj. 25 000 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku). Soud dále žalobu částečně zamítl ve věci žalobkyní uplatňovaných nároků ze smlouvy o úvěru, tj. v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 750 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 30 750 Kč od [datum] do zaplacení (viz výrok II. tohoto rozsudku). V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], který dovodil, že s odkazem na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru,„ z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení podle § 142 odst. 1 o. s.ř., za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšnější, při započtení požadovaného příslušenství měla úspěch z 71 % a neúspěch z 29 %, proto soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil náhradu 42 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 500 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 1 230 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně. Celkem žalobkyně účelně vynaložila 3 408 Kč, žalovaný je tak povinen nahradit jí 1 431,36 Kč. 9. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud neshledal důvod k jinému postupu.