17 C 288/2023-41 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala částky 21 021 Kč, zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 138,21 Kč od [datum] do [datum] s tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu (dále též„ smlouva“) prostřednictvím svých internetových stránek na částku ve výši 15 000 Kč, která byla zaslána na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců a jednotlivé splátky byly uvedeny ve splátkovém kalendáři. Žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím credit scoringu, posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku, věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalovaný za trvání smlouvy na svém dluhu neuhradil ničeho. Žalovaný byl bezvýsledně vyzýván k úhradě dlužné částky prostřednictvím SMS, e-mailu, ke dni [datum] byl úvěr v souladu se zněním smlouvy zesplatněn a žalovaný byl písemně vyzýván k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se vyjádřil, že ví, že převzal částku 15 000 Kč a je smířen s tím, že jí bude muset zaplatit. Peníze mu přišly na jeho účet, bylo mu od přítelkyně řečeno, že je to dárek od kamarádky. Žalovaný dále uvedl, že o finance se starala bývalá přítelkyně, není si vědom, že by si vyhledával nějakou půjčku. Žalovaný potvrdil, že telefonní číslo, z kterého byla zaslána SMS s potvrzovacím kódem, je jeho telefonní číslo. Žalovaný uvedl, že nechce řešit nějaké zbytečné problémy, že to splatí, neví, za co byly peníze utraceny. 3. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobkyně ji uzavřela dne [datum] s žalovaným distančním způsobem prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa]. Žalobkyně na základě této smlouvy žalovanému poskytla 15 000 Kč na tam uvedený bankovní účet žalovaného, žalovaný se zavázal žalobkyni splatit celkem 20 640 Kč, a to ve 24 splátkách, které byly rozepsány ve splátkovém kalendáři, jenž byl součástí této smlouvy. Smlouva byla za klienta podepsána kódem, který byl jako ověřovací kód zaslán na telefonní číslo žalovaného, což žalovaný potvrdil. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že jsou zde popsány základní vlastnosti poskytovaného spotřebitelského úvěru, především druh spotřebitelského úvěru, celková výše spotřebitelského úvěru (15 000 Kč), celková částka, kterou je třeba vrátit (24 391 Kč), náklady spotřebitelského úvěru a další důležité právní aspekty poskytovaného úvěru včetně způsobu zpracovávání osobních údajů úvěrovaného. Ze sazebníku platného od [datum] bylo zjištěno, jaké poplatky byly s úvěrovou smlouvou spjaty; šlo např. o tzv. ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, který žalobkyni sloužil k tomu, aby si ověřila, zda bankovní účet, na který chce úvěrovaný poslat peníze, je opravdu jeho. Z přípisu označeného jako Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik má soud za prokázané, že žalobkyně prověřovala bonitu, resp. úvěruschopnost žalovaného tak, že zjistila, že žalovaný nemá děti, je zaměstnán, výše jeho příjmu je 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, nesplácí úvěr žádným jiným společnostem a jeho lustrace ve vybraných registrech (ISIR, NRKI, [příjmení] aj.) je negativní. Z přípisu opis výpisu proplacení smlouvy má soud za prokázané, že žalobkyně poslala dne [datum] na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě 15 000 Kč. Skutečnost o odeslání částky 15 000 Kč z účtu žalobkyně je prokázána i potvrzením společnosti [právnická osoba], kde je uvedeno, že tato částka byla odeslána dne [datum] na účet žalovaného. Z přípisu výpis čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil na svém dluhu ničeho. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne [datum] a z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala písemnou formu žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky a tato výzva byla odeslána na adresu žalovaného, jak soud zjistil z podacího archu České pošty, s. p. ze dne [datum]. 4. Ohledně skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] distančním způsobem úvěrovou smlouvu. Soud dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena s žalovaným, což potvrzuje přijetí potvrzovacího kódu smlouvy z jeho telefonního čísla a rovněž skutečnost, že čerpaná částka byla zaslána na jeho účet. Tentýž den žalobkyně odeslala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě finanční částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpanou částku splácet v pravidelných čtyřiadvaceti splátkách v celkové výši 24 391 Kč. Svůj dluh však žalovaný nesplácel, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně ověřovala prostřednictvím tzv. potvrzení o provedení ověření bonity klienta. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpis (dále jen„ o. z.“) a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebiteli podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. 6. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V případě posuzované úvěrové smlouvy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezjišťovala finanční situaci žalovaného, spokojila se s jeho tvrzením, že má příjem 20 000 Kč, že v registrech typu ISIR, [příjmení] atd. byl lustrován s negativním výsledkem, nezjišťovala však již pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen v případě pochybností je dále ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala v tomto případě s dostatečnou odbornou péčí, když se spokojila s kusými a neúplnými informacemi o finanční situaci žalovaného, a přesto neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při zjišťování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí podle zákona č. 257/2016 Sb. Pokud žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, je tato smlouva z výše uvedeného důvodu absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla jako jistinu úvěru, tj. 15 000 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), a to prokazatelně na jeho číslo účtu, což žalovaný ani nerozporoval, o přijetí peněžních prostředků věděl, provedené listinné důkazy prokazují, že smlouvu ze svého telefonního čísla potvrzoval. I kdyby se domníval, že se jedná o dárek od kamarádky, je jeho odpovědností zajímat se o příchozí částky na svém účtu a neumožnit blízkým osobám dispozice s jeho osobními údaji a telefonním číslem, žalovaný navíc svá tvrzení nepodpořil žádnými důkazními návrhy, uznával, že závazek zaplatí. Bezdůvodné obohacení vzniklo tím, že na svůj účet peněžní prostředky přijal a nevrátil. 8. Soud žalobu částečně zamítl ve výši přesahující čerpanou jistinu, tedy žalobkyní požadovaných 6 021 Kč s úrokem z prodlení ve výši 138,21 Kč, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 21 021 Kč od [datum] do zaplacení (viz výrok II. tohoto rozsudku). Ohledně zamítnutí zákonného úroku z prodlení soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který dovodil, že s odkazem na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru,„ z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy souvise