17 C 320/2023-32 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 850 Kč s příslušenstvím z toho důvodu, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce na základě, které poskytla tentýž den na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zapůjčenou částku i s příslušenstvím vrátit do [datum]. Žalovaný však své smluvní závazky neplnil řádně a včas. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku, neplnil ani částečně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne [datum] distančním způsobem. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí bezúčelové a bezhotovostní zápůjčky žalovanému v celkové výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný i s poplatkem ve výši 3 250 Kč, tj. v celkové výši 13 250 Kč, za podmínek stanovených ve smlouvě zavázal žalobkyni bezhotovostním převodem na její účet vrátit do 30 dnů od poskytnutí zápůjčky. Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Z Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], s. r. o. soud zjistil, že tyto podmínky blíže vymezují právní parametry smluvního vztahu mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako klientem, např. uzavření smlouvy, zápůjčku a splácení zápůjčky, podmínky pro prodloužení splatnosti, souhlas se zpracováním osobních údajů věřitelem a další práva a povinnosti smluvních stran. Z přípisu upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného písemnou formou upozornila, že dosud neobdržela splátku jeho půjčky dle smlouvy ze dne [datum] a že aktuální dlužná částka ke dni odeslání upomínky činí 14 248 Kč. Z přípisu upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného písemnou formou upozornila, že dosud neobdržela splátku jeho půjčky dle smlouvy ze dne [datum] a že aktuální dlužná částka ke dni odeslání upomínky činí 15 036 Kč. Z přípisu opakovaná výzva k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného písemnou formou upozornila, že jeho dluh je stále po splatnosti a že dlužná částka ke dni odeslání výzvy činí 15 824 Kč. Z přípisu opakovaná výzva k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného písemnou formou upozornila, že jeho dluh je stále po splatnosti a že dlužná částka ke dni odeslání výzvy činí 16 643 Kč. Z přípisu opakovaná výzva k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného písemnou formou upozornila, že svůj dluh doposud neuhradil a že dlužná částka ke dni odeslání výzvy činí 17 455 Kč. Z výpisu z běžného účtu má soud za prokázané, že žalobkyně dne [datum] odeslala na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Z potvrzení o přijaté platně vystaveného [právnická osoba], s.r.o. má soud za prokázané, že žalovaný na účet žalobkyně odeslal autorizační platbu 1 Kč, čímž byla ověřena identita žalovaného a jeho bankovního účtu. Soud dále zjistil, že žalovaný byl k úhradě dluhu před podáním žaloby, jak vyplývá z přípisu výzvy k úhradě ze dne [datum], řádně vyzván, jak vyplývá i z podacího lístku na poštu, kdy žalovanému byla stejný den doporučeně odeslána. 4. Ohledně skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] distančním způsobem smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě po odeslání autorizační platby z účtu žalovaného na účet žalobkyně ve výši 1 Kč, žalobkyně na účet žalovaného odeslala 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zapůjčenou částku včetně poplatku v celkové výši 13 250 Kč vrátit na účet žalobkyně do 30 dnů, což nesplnil a byl ze strany žalobkyně o zaplacení svého dluhu opakovaně upomínán. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpis (dále jen„ o. z.“) a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebiteli podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný podepsaly smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. 6. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V případě posuzované smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným nebylo žádným způsobem prokázáno, zda a jakým způsobem žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen v případě pochybností je dále ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že s dostatečnou odbornou péčí podle zákona č. 257/2016 Sb. řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, soud ji nemohl ohledně nutnosti doplnění tvrzení a důkazů poučit, neboť nařízeného jednání se nezúčastnila, ale v předvolání soud tuto potřebu žalobkyni avizoval. Smlouvu o zápůjčce tak soud hodnotil jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla jako jistinu úvěru, tj. 10 000 (viz výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbytku soud žalobu částečně zamítl ohledně požadovaných 3 250 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 250 Kč od [datum] do zaplacení, částky 2 500 Kč a částky 3 600 Kč (viz výrok II. tohoto rozsudku). Ohledně zamítnutí úroku z prodlení soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který dovodil, že s odkazem na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru,„ z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v tomto případě za situace, kdy žalovaný byl při započtení příslušenství úspěšnější, ale dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud neshledal důvod k jinému postupu.