17 C 89/2023-45 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 13 800 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla, že její předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným elektronicky přes webové stránky [webová adresa] smlouvu o zápůjčce a dne [datum] poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku s poplatkem za zpracování žádosti v částce 3 800 Kč vrátit do [datum]. Neuhradil však ničeho. Žalobkyně tvrdila, že jako věřitel posuzovala úvěruschopnost žalovaného, žalovaný potvrdil, že je schopen splácet. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z potvrzení o přijaté platbě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný zaslal společnosti [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) 1 Kč, z platby je zřejmé číslo účtu odesílatele a jméno žalovaného. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku vrátit s poplatkem do [datum]. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na účet, z kterého žalovaný zaslal ověřovací platbu, částku 10 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, z oznámení ze dne [datum] má soud za prokázané, že tuto skutečnost postupitel žalovanému oznámil. Žalobkyně dne [datum] žalovaného vyzvala k vrácení zápůjčky. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro věc významné skutečnosti. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal elektronicky předchůdkyni žalobkyně o zápůjčku a poskytl za tímto účelem osobní údaje a zaslal žalobkyni ověřovací platbu k ověření účtu, na který žádal zaslání zápůjčky ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně na tento účet dne [datum] částku 10 000 Kč zaslala. Pohledávka byla smlouvou postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem. Žalovaný byl k vrácení zápůjčky marně vyzván. Provedené důkazy neprokazují jakékoli prověření úvěruschopnosti žalovaného. 5. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli elektronicky smlouvu o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. o. z., totožnost žalovaného a jeho účet byly ověřeny. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalobkyně tvrdila, že věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného, žádné důkazy však nepředložila, věřitel je povinen aktivně úvěruschopnost prověřovat, nikoli se spolehnout na prohlášení dlužníka. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř., ačkoli soud žalobkyni v předvolání avizoval, že hodlá žalobkyni při jednání takové poučení poskytnout. Žalobkyně tedy neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o zápůjčce soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, která žalovanému byla poskytnuta jako jistina zápůjčky 10 000 Kč, na kterou nezaplatil ničeho. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalovanému oznámena. Žalovaný na svou obranu nic netvrdil. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala, požadovala vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od [datum], když v této době již byl žalovaný v prodlení se zaplacením, o čemž věděl, že zápůjčka byla původně sjednána jako splatná jednorázově. V ostatním pak soud žalobu zamítl. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalobkyně byla procesně úspěšná z 72,5 %, proto soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 45 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 300 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a 252 Kč náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jejích hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř., když zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH, náklady celkem 2 252 Kč, z čehož přiznaná výše nákladů dle procenta úspěšnosti je částka 1 013,40 Kč. Podmínky § 14b advokátního tarifu byly splněny. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně coby advokáta. 10. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal k jinému postupu důvod.