19 C 358/2022 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 1 398 Kč s úrokem z prodlení ve výši 89 Kč. V žalobních důvodech uvedla, že jako pojistitelka uzavřela dne [datum] se žalovanou jako pojistnicí pojistnou smlouvou, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidlo. Pojištění zaniklo dne [datum] v důsledku prodlení žalované se zaplacením pojistného. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení pojistného za období od [datum] do [datum] v poměrné výši 1 098 Kč a dále právo na zaplacení ujednaného poplatku za upomínku o zaplacení dlužného pojistného ze dne [datum] ve výši 300 Kč Vedle toho se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 1 398 Kč od [datum] do [datum], tj. 89 Kč. Žalovaná tyto pohledávky žalobkyně nesplnila ani přes výzvu žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok uplatněný v projednávané věci žalobkyní uznala. Podle § 153a odst. 1 věta první o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.). V projednávané věci soud po zjištění, že žalovaná uznala nárok, který proti ní žalobkyně uplatnila, a že jde o věc, která by dovolovala uzavřít smír, rozhodl na podkladě tohoto uznání rozsudkem pro uznání a ve shodě se žalobním požadavkem uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila 1 487 Kč. Věc právně posoudil podle § 3 odst. 1 věta první a § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů a § 2048 odst. 1, § 1815 a § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Soud se zřetelem k vůli žalované dluh vůči žalobkyni splnit, výši tohoto dluhu a majetkovým a výdělkovým poměrům žalované shledal důvody pro postup podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. a stanovil, že plnění se může stát ve splátkách po 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Příjmy žalované spočívají v dávce důchodového pojištění ve výši 5 738 Kč měsíčně. Celkové příjmy všech osob v rodinné domácnosti žalované vedle toho dosahují přibližně 20 000 Kč měsíčně. Výdaje žalované na bydlení činí 6 000 Kč měsíčně. Výdělečnou činnost nevykonává ani v rozsahu zachované pracovní způsobilosti, protože je dočasně práce neschopná. Mimoto je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalobkyni přísluší vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, které sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši 400 Kč a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši 968 Kč (dva úkony právní služby po 200 Kč při tarifní hodnotě 1 398 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jeden úkon právní služby po 100 Kč při tarifní hodnotě 1 398 Kč, a to výzva k plnění ze dne [datum], dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč, celkem tedy 800 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 168 Kč). Výzvu zástupce žalobkyně žalované ze dne [datum] soud považoval za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, za niž náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, neboť se její obsah co do právního rozboru omezil pouze na to, že se pojistná smlouva řídí občanským zákoníkem. Náklad na podání ze dne [datum] soud nemá za účelně vynaložený, neboť jím žalobkyně doplnila návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Přitom použil § 14b advokátního tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby, neboť v projednávané věci bylo řízení zahájeno žalobou založenou na vyplnění předem připraveného vzoru o jednotlivé skutkové okolnosti (k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod [číslo] 2012). Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč na jistině.