19 C 8/2023 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 20 208 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedl, že žalovaná je nájemkyní družstevního bytu. Na nájemném a zálohách na plnění související s užíváním bytu měla platit v období od června 2022 celkem 5 052 Kč měsíčně, avšak za období od července do října 2022 tuto povinnost vůči žalobci nesplnila, a to ani zčásti. Má proto žalobce za žalovanou pohledávku na zaplacení 20 208 Kč na jistině. Jejím příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok uplatněný v projednávané věci žalobcem uznala. Podle § 153a odst. 1 věta první o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.). V projednávané věci soud po zjištění, že žalovaná uznala nárok, který proti ní žalobce uplatnil, a že jde o věc, která by dovolovala uzavřít smír, rozhodl na podkladě tohoto uznání rozsudkem pro uznání a ve shodě se žalobním požadavkem uložil žalované, aby žalobci zaplatila 20 208 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 5 052 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 5 052 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 5 052 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 5 052 Kč od [datum] do zaplacení. Věc právně posoudil podle § 729 odst. 1, § 741 odst. 1 a § 744 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů, § [číslo] odst. 1 část druhé věty před středníkem a § 1970 o.z., § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek. Žalovaná sice ohlásila, že dluh vůči žalobci zamýšlí plnit ve splátkách, avšak nenavrhla povolení splátek ani neosvědčila svoje výdělkové a majetkové poměry. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšnému žalobci přísluší vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 10 679 Kč, které sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši 1 011 Kč a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši 9 668 Kč (tři úkony právní služby po 1 940 Kč při tarifní hodnotě 20 208 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení, žaloba a účast při jednání konaném dne [datum], jeden úkon právní služby po 970 Kč při tarifní hodnotě 20 208 Kč, a to výzva k plnění ze dne [datum], dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, celkem tedy 7 990 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 678 Kč). Výzvu zástupce žalobce žalované ze dne [datum] soud považoval za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, za niž náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, neboť neobsahuje žádný právní rozbor. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]).