20 C 48/2023-23 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se na základě smlouvy o úvěru [číslo] domáhala zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou jistiny po zesplatnění ve výši 50 490,57 Kč ve výši 0,1 % denně za období od [datum] do [datum]. Za dřívější období byla žalobkyni smluvní pokuta přiznána rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 7. 2020, č.j. 11 C 33/2020-62. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena. 3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o úvěru vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobknyě zavázala poskytnout žalovanému 52 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve 24 měsíčních splátkách po 5 157 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 166,91% (žalobce žalobou požadoval 102,3% ročně). Pro případ, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkynii smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny až do úplného zaplacení. Ze spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 11 C 33/2020 má soud zjištěno, že rozsudkem ze dne 7. 7. 2020, č.j. 11 C 33/2020-62 byla žalobkyni přiznána mj. smluvní pokuta ve výši 9 593,20 Kč, odpovídající 0,1 % z denně z částky 50 490,57 Kč od [datum] do [datum]. Rozsudkem byl zamítnut nárok žalobkyně na smluvní úrok. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, č.j. 11 C 33/2020-109, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně, vyplývá, že odvolací soud posoudil smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou jako celek z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dle zjištění odvolacího soudu vyšla pouze ze zjištěného příjmu žalovaného, vůbec však neprověřila jeho poměry (výdaje na bydlení, další potřeby, osoby ve společné domácnosti) a nezohlednila, že žalovaný již splácel jiný úvěr po 8 330 Kč. Zůstatek na účtu žalovaného před vyplacením mzdy činil pouze okolo 100 Kč. 4. Žalobkyně ani po podaném poučení netvrdila žádné nové skutečnosti ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto ve shodě se závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, č.j. 11 C 33/2020-109 vyhodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. Protože uplatněný nárok nelze posoudit ani podle ustanovení o. z. o bezdůvodném obohacení, žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. 5. Žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, odtud výrok II.