7 C 248/2023-25 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 804,60 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobkyně částku 16 000 Kč do dne [datum]. Žalovaný neuhradil sjednanou částku řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění pozdějších dodatků a navazujícího společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek došlo ke dni [datum] k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný doposud dluží na nesplacené jistině částku 14 600 Kč, na paušální náhradě nákladů upomínání částku 100 Kč, na smluvní pokutě za období ode dne následujícího po splatnosti půjčky (tj. od [datum]) do [datum] částku 2 204,60 Kč a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení z dlužné jistiny 14 600 Kč za období [datum] do [datum] částku 906 Kč. Dále žalobkyně požadovala běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně omluvila. Žalovaný se bez včasné a důvodné omluvy k jednání nedostavil, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“). 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, přičemž z těchto listin bylo zjištěno, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Žalovaný nejprve zaslal předchůdci žalobkyně tzv. verifikační platbu, která sloužila k ověření účtu a identity žalovaného. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka celkem ve výši 16 000 Kč. Celkovou splatnou částku ve výši 16 000 Kč se žalovaný zavázal smluvnímu věřiteli vrátit do dne [datum] (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum], smlouvou o úvěru ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami, výpisy z účtu předchůdce žalobkyně). Žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas, na jistině evidoval předchůdce žalobkyně dluh ve výši 14 600 Kč. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a společného prohlášení smluvních stran o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena s účinností ke dni 9. 2 2023 z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], společným prohlášením ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzením o provedení transakce – úhrady za postoupené portfolio pohledávek ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu). Žalovaný byl k zaplacení zbývající dlužné částky před podáním žaloby vyzýván, přičemž mu byla stanovena lhůta k úhradě do [datum] (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího archu). 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. 10. Žalobkyně uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet nedisponuje a vzala žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2 204,60 Kč. Za tohoto dispozičního úkonu žalobkyně soud řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil dle § 96 odst. 2 věta první o.s.ř. (výrok I. rozsudku). 11. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost jejího právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že předchůdce žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet. 12. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalovanému částku 16 000 Kč, přičemž doposud mu na jistině zbývá uhradit částku 14 600 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přiznané částky dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum], tedy od marného uplynutí lhůty k úhradě dlužné částky stanovené žalovanému v předžalobní upomínce, do zaplacení (výrok II. rozsudku). O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl právě s ohledem na tu skutečnost, že žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného (výrok III. rozsudku). 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v [obec] ze dne 31. 7. 2013 čj. 30 Co 363/2013 – 97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k [datum]. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 14 600 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení, který ke dni vyhlášení rozsudku činí 870 Kč Celkem tak měla žalobkyně úspěch co do částky 15 470 Kč. Žalobkyně vzala zpět žalobu co do částky 2 304,60 Kč a ve zbytku žalobního nároku spočívajícím v kapitalizovaném zákonném úroku ve výši 906 Kč a běžícím zákonném úroku z prodlení, který ke dni vyhlášení rozsudku činí 720 Kč, soud žalobu zamítl. Neúspěch měla žalobkyně (resp. žalovaný měl úspěch) naopak ohledně částky 3 930,60 Kč. Z uvedeného vyplývá, že rozdíl v úspěchu účastníků činí 59,48 % ve prospěch žalobkyně. 14. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představuje: zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč; advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) a.t.), přičemž mimosmluvní od