7 C 276/2022-69 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 687,74 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] v níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ke kreditní kartě do úvěrového limitu ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, která byla stanovena jako 2 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému oznámena vždy v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalobkyně svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet č. [bankovní účet] a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně z tohoto důvodu prohlásila dopisem ze dne [datum] úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Doposud žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužný splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný nadále dluží žalobkyni na jistině částku 17 987,74 Kč, dále smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 904,68 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 700 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 570,70 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 892,42 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj dluh žalovaný neuhradil ani přesto, že byl k zaplacení vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný se k nařízenému jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, proto soud jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“). 4. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání karty, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do sjednaného úvěrového rámce ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň minimální splátky, která byla stanovena na 2 % ze všech vyčerpaných prostředků. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % (prokázáno smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne [datum], všeobecnými produktovými podmínkami, úrokovým lístkem, vysvětlením některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, produktovými podmínkami spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu, sazebníkem poplatků za produkty a služby). Žalovaný revolvingový úvěr čerpal, avšak neplnil své závazky ze smlouvy řádně a včas (prokázáno výpisem ke kreditní kartě). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek, žalobkyně zesplatnila ke dni [datum] celou svou pohledávku vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do dne [datum]. Ke dni ukončení smlouvy žalovaný dlužil žalobkyni částku celkem ve výši 21 592,42 Kč (prokázáno platební historií, výpisem ke kreditní kartě). Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že pokud svůj dluh v dané lhůtě nezaplatí, bude žalobkyně nucena pohledávku vymáhat soudně. 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění kde dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a kreditní karty, z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a z výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá, že žalobkyně zjišťovala osobní a výdělkové poměry žalovaného. Zejména zjistila, že bydlel u rodičů a je zaměstnán u [právnická osoba] a.s. s průměrným čistým příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 16 287 Kč. Rovněž zjistila, že žalovaný v době poskytnutí úvěru nehradil jiné měsíční splátky jiným společnostem než žalobkyni (dosavadní interní splátky celkem ve výši 2 687,54 Kč) a nebyly mu prováděny srážky ze mzdy. Dále provedla kontrolu osoby žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra ČR. Soud tak konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného splnila, přičemž soud přihlédl i k výši poskytnutého úvěru a k výši sjednaných splátek. 8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně v řízení prokázala existenci a výši uplatňované pohledávky. V řízení naopak nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný na zažalovanou pohledávku něčeho uhradil. Tím, že žalovaný neuhradil svůj dluh v termínu splatnosti, dostal se následujícím dnem do prodlení. Žalobkyni proto soud dále přiznal zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013, a to jednak kapitalizovaný ke dni [datum] a dále běžící ode dne následujícího do zaplacení. Dále byl žalobkyni přiznán kapitalizovaný smluvní úrok z úvěru za dobu do jeho zesplatnění. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu 828 Kč (zaplacený soudní poplatek); advokát žalobkyně učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), účast na jednání soudu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ a.t.), přičemž mimosmluvní odměna za čtyři úkony právní služby činí 4 x 1 940 Kč (§ 7 bod 5. a.t.); paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a.t.); 888,63 Kč činí cestovné za cestu [obec] – [obec] a zpět (112 km) při vyhláškové (vyhl. MPSV č. 467/2022 Sb.) ceně paliva 44,10 Kč, sazbě základní náhrady 5,20 Kč/km a spotřebě dle technického průkazu vozidla 7,7/4,9/6,0 l [číslo] km; 400 Kč činí náhrada za promeškaný čas v trvání 4 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a.t. a 2 152,21 Kč náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. 10. Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 13 228,84 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).