14 C 103/2024-39 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 1. 2024 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr peněžní prostředky ve výši 92 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 643,80 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od žalovaného, dále lustrací žalovaného ve veřejných i neveřejných databázích (zejména BRKI, NRKI a insolvenčním rejstříku) a porovnáním zjištěných údajů se statistickými daty. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, proto zesplatnil žalobce úvěr dopisem ke dni 31. 5. 2023. Žalobce po žalovaném požadoval částku 78 115,35 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, kapitalizovaný úrok ve výši 3 959,67 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 30. 10. 2023 ve výši 4 486 Kč, úrok z částky dlužného smluvního úroku kapitalizovaný ke dni 30. 10. 2023 ve výši 330,31 Kč, poplatky ve výši 815 Kč, poplatky ve výši 2 100 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 115,35 Kč za dobu od 31. 10. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 959,67 Kč za dobu od 31. 10. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Účastníci uzavřeli dne 12. 6. 2021 smlouvu o úvěru k úvěrovému účtu č. , číslo smlouvy, , sjednali výši úroků, počet a výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 12. 6. 2021, sazebníkem, všeobecnými podmínkami žalobce, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Při poskytnutí úvěru žalobce vycházel ze zjištění, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 29 351 Kč, celkové příjmy domácnosti 75 000 Kč, žalovaný má uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, splátkové výdaje žalovaného činí 9 411,57 Kč měsíčně (prokázáno žádosti o úvěr, listinou nazvanou „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“). Žalovaný žalobci předložil potvrzení o příjmu u zaměstnavatele , právnická osoba, , dle něhož činil čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce předcházející vystavení potvrzení částku 21 997 Kč (prokázáno potvrzením o příjmu ze dne 20. 10. 2020). Za období 21. 5. 2021 – 22. 6. 2021 činil příjem žalovaného částku 121 376 Kč, z toho částka 92 000 Kč plynula z žalobcem poskytnutého úvěru, částka 25 676 Kč od společnosti , právnická osoba, a zbylá částka 3 700 Kč z blíže neurčených transakcí. Výdaje žalovaného za toto období činily celkem 118 779,29 Kč, z toho částka 5 126,57 Kč byla prokazatelně určena na splátky jiných úvěrů. Roční kreditní obrat na účtu žalovaného činil 376 198 Kč, roční debetní obrat 368 129,48 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za červen 2021). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 92 000 Kč, doposud uhradil 38 490,49 Kč (prokázáno výpisy z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období červen 2021 – září 2023, výpisem z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za červen 2021, umořovací tabulkou, výpisem platební historie ke smlouvě č. , číslo smlouvy, ). Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, využil žalobce svého práva ze smlouvy a dopisem ze dne 2. 6. 2023 pohledávku zesplatnil ke dni 31. 5. 2023 (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 2. 6. 2023 vč. podacího archu). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 78 115,35 Kč úroky, poplatky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2023 vč. podacího lístku ze dne 2. 11. 2023).5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání soudu dne 31. 7. 2024 (řádně omluven) nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 8. 8. 2022 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o. z., nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 věta druhá z. s. ú.).8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto posuzoval zejména na základě údajů poskytnutých žalovaným, dále lustrací žalovaného v databázích umožňujících ověření úvěruschopnosti žalovaného, zejména BRKI, NRKI a insolvenčním rejstříku. Žalobce dále zohlednil údaje životního minima. Takto žalobce zjistil, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 29 351 Kč, což ověřil potvrzením o příjmu. Výdaje na splátky žalovaného celkem činily 9 411,57 Kč měsíčně, běžné výdaje žalovaného byly stanoveny statisticky na částku 6 421,03 Kč.9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se tím, že se nedostavil k jednání soudu, zbavil dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaný je úvěruschopný. Žalobce totiž sice řádně prověřil příjmy žalovaného, nicméně ohledně jeho výdajů nezjišťoval téměř nic. Žalobce předně tvrdil, že ověřil příjem žalovaného na částku 29 351 Kč měsíčně, což dokládal potvrzením o příjmu. Předložené potvrzení o příjmu však bylo vystaveno již v říjnu 2020, zatímco žalobce s žalovaným uzavřel posuzovanou smlouvu o úvěru až v červnu 2021, tedy více jak 6 měsíců po vystavení potvrzení. Částka 29 351 Kč coby příjem žalovaného pak nevyplývá ani ze žalobcem předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného, dle něhož příjem žalovaného činil necelých 26 000 Kč. Jiné důkazy žalobce k prokázání svého tvrzení nepředložil. Za uvedené situace tak nelze než dospět k závěru, že žalobce příjmy žalovaného nezkoumal vůbec. Žalobce však mimo jiné nedostál ani své povinnosti prověřovat výdaje žalovaného, když podrobněji zkoumal pouze výdaje splátkové, které zjistil ve výši 9 411,57 Kč. Běžné výdaje žalovaného pak stanovil statisticky na částku 6 421,03 Kč měsíčně, což je v rozporu s konstantní judikaturou, dle níž má žalobce zkoumat individuálně i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021-73), zejména tehdy, činil-li roční debetní obrat žalovaného průměrně částku 30 677,46 Kč měsíčně a roční kreditní obrat průměrně částku 31 349,83 Kč, což nasvědčuje mj. i pravidelnému braní půjček, neboť se jedná o částku přesahující i žalobcem tvrzený příjem žalovaného.10. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku či smluvních pokutách. Žalovaný žalobci uhradil částku 38 490,49 Kč, z jistiny 92 000 Kč tak zbývá uhradit částku 53 509,51 Kč.11. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán. Žalobce má nárok na vrácení (zaplacení) neuhrazené části jistiny dluhu a úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na doručení předžalobní výzvy žalovanému (§ 573 a § 1970 o. z, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 23 Co 10/1024-88). Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že p