14 C 123/2024-23 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. 12. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 2. 11. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalované zaslány na účet č. , č. účtu, dne 2. 11. 2022, a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve výši 6 300 Kč, a to ve 3 splátkách do 9. 1. 2023. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky žalobce. Před uzavřením smlouvy žalobce přezkoumal úvěruschopnost žalované, a to na základě údajů zjištěných od žalované. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, doposud uhradila pouze částku 15 000 Kč, které žalobce použil k umoření nákladů na uplatnění pohledávky (2 500 Kč), smluvní pokuty (ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč od 10. 1. 2023 do 30. 11. 2023, kapitalizovaná v částce 4 860 Kč), poplatku a ponížené jistiny. Žalobce se domáhal uhrazení částky 13 660 Kč jakožto dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 660 Kč od 10. 1. 2023 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu žalobce ze dne 19. 10. 2023 dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Účastníci uzavřeli dne 2. 11. 2022 smlouvu o zápůjčce, sjednali si výši zápůjčky, výši měsíčních splátek, výši poplatku a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 2. 11. 2022, všeobecnými podmínkami žalobce). Žalovaná na smlouvu čerpala částku 15 000 Kč, doposud uhradila 15 000 Kč (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalobce č. , č. účtu, ke dni 2. 11. 2022). Jelikož žalovaná zápůjčku řádně a včas nesplácela, byla žalobcem opakované upomínána (prokázáno upomínkou ze dne 6. 12. 2022 upomínkou ze dne 17. 12. 2022, upomínkou ze dne 5. 1. 2023, upomínkou ze dne 14. 1. 2023, upomínkou ze dne 27. 1. 2023, upomínkou ze dne 5. 2. 2023, upomínkou ze dne 14. 2. 2023, upomínkou ze dne 27. 2. 2023). Žalobce uplatnil jistinu, náklady na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobce (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 19. 10. 2023 vč. podacího lístku).5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání soudu dne 14. 8. 2024 (řádně omluven) nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a žalobce uzavřeli 2. 11. 2022 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o zápůjčce jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaná je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaná byla s jejím významem seznámena (§ 1799 o. z.), jak plyne zejména z článku 2.1. smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení o. z. nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „z. s. ú.“) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 z. s. ú.).8. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se tím, že se nedostavil k jednání soudu, zbavil dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované (tvrzení a prokázání, případně jakým způsobem úvěruschopnost žalované zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaná je úvěruschopná. Žalobce totiž sice řádně prověřil příjmy žalované, nicméně ohledně jejích výdajů nezjišťoval téměř nic. Pro dodržení standardu odborné péče ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. je přitom nutno prověřit i výdaje žadatele a způsob jejich financování, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem v posuzovaném případě (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021). Žalobce se tedy nedostatečně zabýval výdaji žalované, což je v rozporu s konstantní judikaturou vyšších soudů, a proto nelze ani považovat jeho povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované za splněnou. Ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalobce sdělil, že nehodlá předkládat žádné důkazy, neboť i v případě předložení důkazů očekává závěr soudu o neplatnosti smlouvy pro nedostatečnost přezkumu.9. Na základě uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalované nesplnil, neboť v tomto rozsahu neunesl své důkazní břemeno.10. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalovaná celkem uhradila 15 000 Kč, poskytnutá jistina ve výši 15 000 Kč tak tímto byla zcela uhrazena.11. Na základě všeho doposud uvedeného soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení. Žádné náklady jí však v řízení nevznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků.