14 C 15/2024-60 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 9. 2023 domáhal zaplacení částky 29 005,83 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % za dobu od 23. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že účastníci uzavřeli dne 12. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , podle níž žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná měla hradit splátky ve výši 1 298 Kč vždy k 15. dni v kalendářním měsíci, dostala se však do prodlení s úhradou splátky v březnu 2023. Přes upomínky žalobce žalovaná dlužnou splátku neuhradila a žalobce tak v souladu se smlouvou „zesplatnil“ úvěr přípisem ze dne 18. 8. 2023 a domáhá se na žalované dlužné zesplatněné jistiny úvěru se zákonným úrokem z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Jednotlivá skutková zjištění soud učinil z následujících listinných důkazů.4. Žalovaná učinila „verifikační platbu 1 Kč“ dne 8. 9. 2022 (prokázáno potvrzením o verifikační platbě). Žalovaná byla zaměstnána jako pomocná dělnice v cukrářské výrobě u společnosti , právnická osoba, ., v květnu 2022 měla čistý příjem 13 280 Kč, v červnu 2022 12 642 Kč a v červenci 2022 14 001 Kč (prokázáno výplatními páskami), zůstatek na jejím běžném účtu činil ke dni 12. 8. 2022 částku 12 000,47 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu). Dále žalobce před poskytnutím úvěru provedl kontrolu občanského průkazu žalované (žalovaná předložila kromě občanského průkazu též řidičský průkaz) a provedl lustraci žalované v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, obojí s negativním výsledkem. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. 2. 2017, č. j. , spisová značka, , byl nezletilý syn , jméno FO, , narozený , datum, , svěřen do péče žalované a výživné bylo otci dítěte stanoveno částkou 2 000 Kč měsíčně. Účastníci uzavřeli dne 12. 9. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Součástí smlouvy je příloha č. 1 o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a dále příloha č. 2 o zřízení doplňkové služby PODPORA. Žalobce dále založil předsmluvní informace poskytnuté žalované. Podle přehledu splátek úvěru žalovaná zaplatila prvních pět splátek (za měsíce říjen 2022 až únor 2023) po 1 298 Kč. Žalované byla žalobcem poskytnuta částka 24 000 Kč dne 16. 9. 2022 (prokázáno potvrzením o vyplacení úvěru a potvrzením o provedené platbě). Žalovaná byla opakovaně upomínána o dlužnou splátku (prokázáno upomínkou ze dne 20. 3. 2023, včetně podacího lístku a upomínkou ze dne 5. 4. 2023, včetně podacího lístku). Dále bylo žalované zasláno zesplatnění úvěru ze dne 18. 8. 2023 (prokázáno podacím lístkem) a předžalobní výzva.5. Dále soud z úřední činnosti zjistil, že plnění z totožné smlouvy o úvěru po žalované požadovala společnost , právnická osoba, . v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Konkrétně šlo podle žaloby o dluh 7 788 Kč s příslušenstvím (šest splátek po 1 298 Kč za měsíce březen až srpen 2023) s tím, že tato pohledávka byla postoupena žalobcem rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023 včetně předávacího protokolu. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. 3. 2024, č. j. , spisová značka, .6. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání soudu dne 14. 5. 2024 (řádně omluven) nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.8. Žalobce byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.9. K posouzení úvěruschopnosti žalované si žalobce před uzavřením smlouvy vyžádal zejména tři výplatní pásky žalované, výpis z jejího běžného účtu, její osobní doklady, opatrovnický rozsudek a dále výpisy z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku. Měsíční mzda žalované činila 12 000 – 14 000 Kč, obdobný je zůstatek na účtu, žalovaná má jednu vyživovací povinnost, v exekučním ani insolvenčním řízení není. Dále z přílohy č. 1 smlouvy (posouzení úvěruschopnosti) plyne, že náklady na bydlení žalované mají činit 3 000 Kč a „finanční zůstatek spotřebitele“ 7 009 Kč. Z toho žalobce dovodil „vyšší bonitu“ žalované s maximální možnou výší úvěru 30 000 Kč.10. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se tím, že se nedostavil k jednání soudu, zbavil dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalované zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaná je úvěruschopná. Žalobce totiž sice řádně prověřil příjmy žalované, nicméně ohledně jejích výdajů nezjišťoval téměř nic. Příjmy žalované jsou přitom mimořádně nízké a žalovaná evidentně nemá žádné prostředky, které by mohla použít při jejich výpadku. Pro dodržení standardu odborné péče ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. je přitom nutno prověřit i výdaje žadatele a způsob jejich financování, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem v posuzovaném případě (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021). Žalobce se tedy nedostatečně zabýval výdaji žalované (zejména s přihlédnutím k mimořádně nízkým příjmům, které ji v zásadě neumožňují zapravit více než zcela základní životní potřeby), což je v rozporu s konstantní judikaturou vyšších soudů, a proto nelze ani považovat jeho povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované za splněnou.11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku či smluvním pokutám. Žalované bylo fakticky poskytnuto 24 000 Kč, nikoliv 30 000 Kč (jak by se z podkladů k uzavření smlouvy dalo očekávat), neboť žalobce podle čl. 4.3 a 4.8 smlouvy přenesl na žalovanou veškeré náklady spojené s „vyřizováním úvěru“. Žalovaná dosud na dluh uhradila 6 490 Kč (viz listina splátky úvěru). Dále je nutné vyjít z výsledku odkazovaného řízení sp. zn. , spisová značka, , podle něhož žalobce postoupil na společnost , právnická osoba, . částku 7 788 Kč (dlužné splátky za březen 2023 až srpen 2023), z čehož dlužná jistina měla činit 1 330 Kč. Této částky se tedy žalobce domáhat nemůže (postoupil ji třetí osobě), takže dluh na jistině za žalovanou činí 22 670 Kč. Jelikož žalovaná plnila 6 490 Kč, zbývá k uhrazení dluhu 16 180 Kč (zatímco částku požadovanou nad tuto výši je potřeba zamítnout).12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Vzhledem k pasivitě žalované soud nemohl zkoumat její možnosti (§ 87 odst. 1 z. s. ú.). a o lhůtě k plnění rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení. Žalobce byl v řízení co do částky 16 180 Kč s příslušenstvím (55,8 %) úspěšný, naopak neúspěch měl ohledně částky 12 825,83 Kč s příslušenstvím (44,2 %). Žalobci tak náleží poměrná (11,6 %) náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobc