14 C 164/2024-42 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 3. 2024 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , číslo karty, , na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky právního předchůdce žalobce, dále též dispozice, produktové podmínky, úrokový lístek a sazebník. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpané peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpané částky. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, když nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 1. 4. 2023. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2023 s účinností ke dni 21. 11. 2023 postoupena na žalobce, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobce po žalovaném požadoval 9 371,77 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, poplatky ve výši 3 300 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 735,57 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 909,37 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 9 371,77 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 671,77 Kč od 23. 11. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., uzavřeli dne 10. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, a vydání a užívání karty, na jehož základě se právní předchůdce žalobce zavázal umožnit žalovanému opakované čerpání peněžních prostředků do výše úvěrového limitu 15 000 Kč, dále si sjednali výši úroků, výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 10. 12. 2021, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl výši svého čistého měsíčního příjmu 27 182 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 85 000 Kč, 1 zdroj příjmu, výdaje ve výši 0 Kč, skutečnost, že bydlí u rodičů, je svobodný, pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou a nemá vyživovací povinnost; příjem žalovaného byl ověřen z jeho běžného účtu (prokázáno žádostí o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 10. 12. 2021). Poskytovatel úvěru při poskytnutí úvěru vycházel z výše příjmu žalovaného 27 182 Kč, který měl být ověřen z běžného účtu žalovaného, dále skutečností, že žalovaný má pracovní poměr na dobu neurčitou, čistá výše měsíčního příjmu domácnosti žalovaného činí 85 000 Kč, žalovaný bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost, jeho běžné výdaje činí 0 Kč a jeho interní splátkové výdaje za 3 poskytnuté úvěry činí 8 372,88 Kč měsíčně, externí splátkové výdaje 0 Kč měsíčně (prokázáno listinou nazvanou „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“). Žalovaný na tuto smlouvu postupně vyčerpal částku 17 657 Kč, doposud uhradil 11 103,1 Kč (prokázáno výpisem platební historie ke smlouvě č. , číslo úvěrové smlouvy, za období leden 2022 – listopad 2023). Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, zesplatnil právní předchůdce žalobce celý úvěr dopisem ze dne 1. 4. 2023 (prokázáno upomínkou – rozhodnutím o zesplatnění a žádostí o splacení dluhů z úvěru ze dne 1. 4. 2023). Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2023 postoupena na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2023 včetně přílohy č. 1 seznam pohledávek, dohodou o úplatě ze dne 15. 11. 2023, potvrzením o úplatě ze dne 21. 11. 2023). Postoupení bylo žalovanému oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2023 vč. podacího archu ze dne 8. 12. 2023). Žalobce uplatňuje jistinu, úroky, poplatky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 27. 2. 2024 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 27. 2. 2024 vč. podacího archu ze dne 27. 2. 2024).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 10. 12. 2021 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne z textu smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení o. z., nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 věta druhá z. s. ú.).7. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalované.8. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne 12. 6. 2024, č. j. , spisová značka, , (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele o úvěr a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 28. 6. 2024 (č. l. 14) sdělil, že při posuzování vycházel především z údajů poskytnutých žalovaným. Takto právní předchůdce žalobce zjistil, že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 27 182 Kč, žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem domácnosti činí 85 000 Kč a žalovaný nemá vyživovací povinnost. Mimo to měl žalovaný interní splátkové výdaje ve výši 8 372,88 Kč měsíčně, externí závazky neměl. Výdaje právní předchůdce žalobce vypočítal na základě částky životního minima a normativních nákladů na bydlení.9. Soud na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla přezkoumána s náležitou péčí. Z žalobcem předložených důkazů předně nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce údaje sdělené žalovaným jakkoli ověřoval, s výjimkou existujících závazků; žalobce z hlediska úvěruschopnosti předložil jako relevantní důkaz v podstatě jen žádost žalovaného o úvěr a lze tedy předpokládat, že k bližšímu prověření majetkové situace žalovaného ani nedošlo. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v době poskytování projednávaného úvěru již splácel 3 další úvěry, přičemž všechny u poskytovatele úvěru, mělo být poskytovateli úvěru více než zřejmé, že přinejmenším výdaje žalovaného se musí pohybovat ve značných částkách, když ani z (neověřeného) příjmu žalovaného ve výši přesahujícím 27 000 Kč není schopen své výdaje pokrýt. O neschopnosti žalovaného splácet úvěr svědčí ostatně žalobcem předložený výpis platební historie, když poslední splátka na dluh z úvěru byla započtena v květnu 2023, tedy cca rok a půl po uzavření smlouvy, přičemž pravidelně žalovaný splácel pouze do června 2022 včetně. V posuzovaném případě tak dle mínění soudu existovaly důvodné pochybnosti ohledně toho, zda vůbec bude žalovaný schopen úvěr splácet, když nebyla vůbec zřejmá výše výdajů žalovaného a řádně ověřena nebyla ani výše jeho příjmu.10. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku či smluvních poplatcích. Žalovaný žalobci uhradil částku 11 103,1 Kč, z jistiny 17 657 Kč tak zbývá uhradit částku 6 553,9 Kč. Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.11. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal v souladu se závěry judikatury (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozsudek Krajského soudu