14 C 19/2024-27 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 10. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 11. 2. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Součástí smlouvy o úvěru jsou obchodní podmínky a sazebník žalobce. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to zejména na základě informací od žalovaného (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, čisté měsíční příjmy žalovaného atd.); dále žalobce prověřoval žalovaného v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací, katastrálním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru osob hledaných Policí ČR, registru politicky aktivních osob a ve svých interních registrech. Příjem žalovaného byl ověřen za pomoci Poskytovatele služby informování o platebním účtu v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2366 ze dne 25. 11. 2015. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 26 000 Kč. Úvěr ve výši 13 000 Kč byl žalovanému vyplacen dne 11. 2. 2022 na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když úvěr, jenž byl splatný dne 7. 2. 2023, v termínu splatnosti včas neuhradil a ani doposud žalobci neuhradil ničeho. Žalobce se domáhal uhrazení částky 13 000 Kč jakožto dlužné jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 128,38 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 1 320 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 348 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 961,38 Kč za dobu od 8. 2. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny kapitalizované za dobu od 8. 2. 2023 do 9. 5. 2023 na částku 57,96 Kč. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 11. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, sjednali si výši úvěru, výši úroků a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 11. 2. 2022, sazebníkem, listinou nazvanou „Souhlas se zpracováním osobních údajů“, obchodními podmínkami žalobce, předsmluvním formulářem). Žalobce při poskytování úvěru vyšel ze skutečnosti, že výše ověřeného čistého průměrného měsíčního příjmu žalovaného činí 26 000 Kč, přičemž žalovaný měl v žádosti o úvěr uvést výši příjmu 24 500 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje 1 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 0 Kč. Žalobce dále vycházel z finanční rezervy pro výdaje 500 Kč a disponibilního příjmu 8 500 Kč (prokázáno listinami nazvanými „Identifikované příjmy“ a „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“). Žalovaný na smlouvu čerpal částku 13 000 Kč, doposud neuhradil ničeho (prokázáno přípisem , právnická osoba, ., ze dne 12. 2. 2024, listinami nazvanými „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a „Autorizace ověření totožnosti“). Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 11. 9. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 11. 9. 2023 včetně podacího lístku). Žalobce uplatnil jistinu, dlužné poplatky, úroky z prodlení a smluvní pokutu.5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání soudu dne 16. 5. 2024 (řádně omluven) nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Žalobce byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.8. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce sdělil, že tuto prověřoval zejména na základě informací od žalovaného (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, čisté měsíční příjmy žalovaného atd.); dále žalobce prověřoval žalovaného v registrech a databázích (zejm. Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací). Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 26 000 Kč.9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se tím, že se nedostavil k jednání soudu, zbavil dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobce k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložil jako důkazy listiny nazvané „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a „Identifikované příjmy“. V tomto formuláři je pouze uvedeno, že žalovaný má ověřený čistý příjem ve výši 26 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky 14 000 Kč, na bydlení měsíčně vydá 3 000 Kč a na další nezbytné výdaje uvedl částku 1 000 Kč. Pro dodržení standardu odborné péče ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. je přitom nutno prověřit i výdaje žadatele a způsob jejich financování, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem v posuzovaném případě (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021). Podle mínění soudu se žalobce neměl spokojit s údaji, uvedenými žalovaným, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné. Žalobce si ani nevyžádal výplatní pásky žalovaného, zda skutečně dosahuje takových příjmů, jaké uvádí. Dále žalovaný uvedl, že pravidelně měsíčně vydává na splátky jiných půjček částku 14 000 Kč, soud má za to, že tato informace měla u žalobce vyvolat potřebu podrobněji zkoumat poměry žalovaného. Žalobce se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí odkazem na skutečnost, že žalovaný se zavázal a je povinen v žádosti uvést úplné a pravdivé údaje, neboť – jak shora podrobně vysvětleno – žalobce musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovaným (když v daném případě si žádné podrobnější údaje ani nevyžádal).10. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalovaného nezkoumal dostatečně jeho úvěruschopnost.11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by na pohledávku jakkoli hradil, zbývá mu tak k uhrazení poskytnutá jistina ve výši 13 000 Kč.12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Vzhledem k pasivitě žalovaného soud nemohl zkoumat jeho možnosti (§ 87 odst. 1 z. s. ú.). a o lhůtě k plnění rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.13. O náhra