14 C 247/2024-31 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 22. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo úvěru, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala celkovou částku zaplatit smluvnímu věřiteli v 65 týdenních splátkách po 465 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 23. 5. 2023. Celkovou částku tvoří jistina (15 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (9 817 Kč), částky za zpracování zápůjčky (1 500 Kč) a poplatku za komfortní a flexibilní splácení (3 851 Kč). Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, na uvedenou pohledávku dosud uhradila 2 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi původním věřitelem (, právnická osoba, ) a žalobcem došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023 k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobce požadoval zaplatit částku 13 000 Kč jakožto dlužnou jistinu, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 687,92 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:5. Žalovaná a poskytovatel úvěru (, právnická osoba, ) uzavřeli dne 22. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo úvěru, , sjednali výši úroku, poplatků, výši pravidelných týdenních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru č. , číslo úvěru, ze dne 22. 2. 2022, žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 2. 2022). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 15 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaná uhradila 2 000 Kč (prokázáno smlouvu o úvěru č. , číslo úvěru, ze dne 22. 2. 2022, tabulkou umoření ze dne 2. 10. 2023). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 13 000 Kč kapitalizované a běžící zákonné úroky z prodlení. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil smlouvou ze dne 21. 9. 2023 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek ze dne 21. 9. 2023, potvrzením o úhradě). Tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne 29. 9. 2023 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023). Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024, podacím lístkem ze dne 2. 4. 2024).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 22. 2. 2022 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smluv. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.8. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smluv posouzení úvěruschopnosti žalované a sám v žalobě uvedl, že požaduje pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení. Z toho důvodu soud žalobce nevyzýval k doplnění žaloby o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy.9. Žalovaná dosud na dluh uhradila částku 2 000 Kč, kterou žalobce zcela započetl na jistinu a požaduje tak rozdíl mezi poskytnutou částkou a částkou, která byla žalovanou uhrazena. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: - 800 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§14b odst. 1 písm. c/ bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).- 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.