14 C 251/2024-32 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 24. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvnímu věřiteli odměnu ve výši 13 403 Kč, kterou se zavázal zaplatit spolu s jistinou v 78 týdenních splátkách po 313 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 22. 12. 2022. Celkovou částku tak tvoří jistina (11 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (8 865 Kč), částky za zpracování (1 500 Kč) a částky za komfortní a flexibilní splácení (3 038 Kč). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, na uvedenou pohledávku dosud uhradil 2 610 Kč. Žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , dále uzavřeli dne 3. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvnímu věřiteli odměnu ve výši 12 321 Kč, kterou se zavázal zaplatit spolu s jistinou v 78 týdenních splátkách po 287 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 31. 10. 2022. Celkovou částku tak tvoří jistina (10 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (8 059 Kč), částky za zpracování (1 500 Kč) a částky za komfortní a flexibilní splácení (2 762 Kč). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, na uvedenou pohledávku dosud uhradil 4 600 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi původním věřitelem (, právnická osoba, ) a žalobcem došlo k postoupení obou pohledávek na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalobce požadoval zaplatit na prvé smlouvě částku 8 390 Kč jakožto zbylou dlužnou jistinu, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 975,34 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 390 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení; dále na druhé smlouvě částku 5 400 Kč jakožto zbylou dlužnou jistinu, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 744,75 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 400 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Žalovaný a poskytovatel úvěru (, právnická osoba, ) uzavřeli dne 24. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, , sjednali výši úroku, poplatků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, ze dne 24. 6. 2021). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 11 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaný uhradil pouze částku 2 610 Kč (prokázáno smlouvu o úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, ze dne 24. 6. 2021, tabulkou umoření ze dne 2. 10. 2023 ke smlouvě č. , číslo úvěrové smlouvy, ). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 8 390 Kč kapitalizované a běžící zákonné úroky z prodlení. Žalovaný a poskytovatel úvěru dále uzavřeli dne 3. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, , sjednali výši úroku, poplatků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, ze dne 3. 5. 2021). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 10 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaný uhradil 4 600 Kč (prokázáno smlouvu o úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, ze dne 3. 5. 2021, tabulkou umoření ze dne 2. 10. 2023 ke smlouvě č. , číslo úvěrové smlouvy, ). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 26 360 Kč kapitalizované a běžící zákonné úroky z prodlení. Původní věřitel své pohledávky za dlužníkem postoupil dne 21. 9. 2023 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek). Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 29. 9. 2023 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024, podacím lístkem ze dne 15. 2. 2024).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 24. 6. 2021 a dne 3. 5. 2021 smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smluv. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.7. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smluv posouzení úvěruschopnosti žalovaného a sám v žalobě uvedl, že požaduje pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení. Z toho důvodu soud žalobce nevyzýval k doplnění žaloby o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy.8. Žalovaný na smlouvu ze dne 24. 6. 2014 uhradil částku 2 610 Kč, na smlouvu ze dne 3. 5. 2021 uhradil částku 4 600 Kč, které žalobce zcela započetl na jistinu a požaduje tak rozdíl mezi poskytnutou částkou a částkou, která byla žalovaným uhrazena. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nároky žalobce tak, jak byly žalobou uplatněny, jsou dány, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky:- 800 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).- 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.