17 C 110/2024-29 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky , částka, a smluvní pokuty , částka, . Uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce dne 9. 12. 2022. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni kromě jistiny , částka, také poplatek , částka, do 8. 1. 2023. Žalovaný neuhradil žádnou částku. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny, poplatku a dále zaplacení smluvní pokuty , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky , částka, za zaslané výzvy a zákonný úrok z prodlení. Před uzavřením smlouvy s žalovaným prověřovala jeho úvěruschopnost dotázáním se na jeho poměry a nahlédnutím do relevantních databází.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil., právnická osoba, všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že smlouvy žalobkyně uzavírá na dálku prostřednictvím webových stránek a sms, k podpisu dochází zadáním unikátního PIN kódu. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalovaný dne 9. 12. 2022 zadal PIN a souhlasil se zněním smlouvy o zápůjčce, zapůjčil si , částka, , strany si dohodly zaplacení poplatku , částka, a tyto se zavázal splatit do 8. 1. 2023. Z výpisu o platbě ze dne 9. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně zaslala částku , částka, označenou rodným číslem žalovaného. Z upomínek ze dne 15. 1. 2023, 22. 1. 2023, 29. 1. 2023, 7. 2. 2023, 22. 2. 2023 a 19. 10. 2023 má soud za prokázané upomínání žalovaného o zaplacení.4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel dálkovým způsobem s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jeho účet žalobkyně zaslala částku , částka, . Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost dlužníka před poskytnutím úvěru, nepředložila však důkazy, které by osvědčily jakékoli dotázání se dlužníka na jeho situaci, případně prověření těchto skutečností z iniciativy přímo věřitele.5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. , spisová značka, ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalobkyně tvrdila, že prověřila schopnost žalovaného zápůjčku splácet, že se dotazovala na jeho poměry a provedla lustraci v dostupných rejstřících. Důkazy k těmto tvrzením žádné nenavrhla. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je třeba předložit důkazy k prokázání jejích tvrzení, ač v předvolání soud avizoval, že hodlá žalobkyni v tomto smyslu poučit, jedná se o poučení poskytované zásadně při jednání. Žalobkyně tedy neprokázala, že splnila svou povinnost podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o zápůjčce soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.6. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, . Žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení mimo jiné i jistiny ve smluvené lhůtě, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 9. 1. 2023 do zaplacení, když v této době již byl žalovaný prokazatelně v prodlení a věděl, že má v této lhůtě vrátit i jistinu. Ohledně případné nemožnosti splatit jistinu v této lhůtě tíží břemeno tvrzení a důkazní žalovaného, který se však v řízení nijak nebránil. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla úspěšná z 58,4 % a neúspěšná z 41,6 %. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni část nákladů řízení v částce , částka, , což odpovídá 16,8 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří zaplacený soudní poplatek v částce , částka, , odměna za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po , částka, , paušální náhrada podle § 14b odst. 5 písm. a) za 3 úkony po , částka, . Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně coby advokáta.8. , adresa, k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal důvod k jinému postupu.