17 C 329/2023-38 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou 4 725 Kč. Uvedla, že její předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dne [datum]. Žalovaný převzal částku v hotovosti, zavázal se zaplatit žalobkyni kromě jistiny 15 000 Kč také úrok 88 % ročně, poplatek 17 118 Kč a celkovou částku 32 118 Kč splatit v 65 týdenních splátkách do [datum]. Žalovaný neuhradil žádnou částku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 15 000 Kč, 15 % ročního úroku, náklady spojené s uplatněním pohledávky 289 Kč, smluvní pokutu 4 725 Kč a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný požádal o bezúčelový úvěr předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, částku převzal v hotovosti a zavázal se ji splácet v týdenních splátkách, celkově se zavázal splatit částku 32 118 Kč. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný ke své osobě uvedl, že je vlastníkem nemovitosti, má základní vzdělání, je svobodný, nevyživuje další osoby, účelem úvěru má být dovolená, nevlastní vozidlo, pracuje jako dělník s čistým měsíčním příjmem 20 532 Kč, což měl doložit výplatní páskou, nemá další úvěry ani kreditní kartu, další příjmy domácnosti jsou 60 000 Kč, žalovaný má měsíční výdaje 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni, jak dokládá i seznam postoupených pohledávek. Z oznámení předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] a oznámení žalobkyně ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil další pro věc významné skutečnosti. Z výzvy ze dne [datum] a podací knihy má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o úvěr a poskytl za tímto účelem osobní údaje a údaje k posouzení své úvěruschopnosti, předložil výplatní pásky, poté byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr v částce 15 000 Kč. Pohledávka byla smlouvou postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalovaný vyplnil v žádosti o úvěr údaje o své osobě, uvedl svou příjmovou situaci, označil výdaje, osobní stav. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost a to ověřením jím uvedených příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Věřitel uvedl v zákaznické kartě, že ověřil výplatní pásky, samotné pásky však soudu nepředložil, věřitel započítával do příjmu další osoby v domácnosti, když nebylo specifikováno, o jaké osoby se jedná, žalovaný uváděl, že je svobodný. Věřitel nijak neověřoval výdaje žalovaného, které uváděl velmi nízké a neodpovídající situaci na trhu s bydlením a energiemi ani v případě vlastníka nemovitosti. Tyto uvedené nízké výdaje měly dle soudu vyvolat u věřitele důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a vést ke zjištění skutečných výdajů, tedy požadovat například výpisy z účtu, inkaso, lustrovat žalovaného v dostupných rejstřících. Protože se žalobkyně neúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř. Žalobkyně tedy neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, která žalovanému byla poskytnuta jako jistina úvěru. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalovanému oznámena. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nezaplatil žádnou částku, žalovaný v tomto smyslu ničeho netvrdil. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení, kdy v tomto poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který dovodil, že s odkazem na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru,„ z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal k jinému postupu důvod.