17 C 41/2024-46 — Okresní soud v Kolíně

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 45 752,93 Kč s příslušenstvím. Uvedla,že její předchůdkyně , Anonymizováno, , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dne 23. 12. 2020. Věřitel zkoumal úvěruschopnost prověřením příjmů a výdajů žalovaného, nahlédnutím do interních i externích databází a v registru SOLUS. Žalovanému byla vydána platební karta s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, s maximálním úvěrovým rámcem až 500 000 Kč, úvěr měl splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný čerpal celkem 61 947,83 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, věřitel prohlásil úvěr k 30. 4. 2023 za splatný. Žalovaný na úvěr splatil celkem 35 506 Kč. Pohledávka za žalovaný byl postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 15. 5. 2023, žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn. Žalobkyně se kromě postoupené nesplacené jistiny 39 101,94 Kč domáhala zaplacení smluvního úroku 23,76 %, smluvní pokuty 6 650,99 Kč, účelně vynaložených nákladů za vymáhání 48 Kč, zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 9. 2020 a z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace a základní podmínky revolvingového úvěru. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, ke své osobě uvedl, že je svobodný, bezdětný, nevyživuje žádné osoby, je majitelem nemovitosti, pracuje s příjmem 24 000 Kč měsíčně, má náklady 2 000 Kč měsíčně a 4 000 Kč na další finanční závazky – úvěry apod. Ze záznamů elektronických prohlášení žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný se smlouvou souhlasil prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z dopisu ze dne 30. 12. 2020 má soud za prokázané, že věřitel úvěr k žádosti žalovaného schválil. Z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázané, že žalovaný celkem splatil 35 506 Kč. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 3. 2023 má soud za prokázané, že věřitel od úvěrové smlouvy odstoupil. Ze smlouvy o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, z oznámení ze dne 25. 5. 2023 má soud za prokázané, že to postupitel žalovanému oznámil. Z výzev má soud za prokázané opakované upomínání žalovaného. Důkaz výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud neprovedl, neboť jej nepovažoval pro své rozhodnutí po předchozím dokazování za podstatné.4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o úvěr a poskytl za tímto účelem osobní údaje a údaje o svém příjmu a měsíčních výdajích k posouzení své úvěruschopnosti, poté byla uzavřena smlouva mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a žalovanému byl poskytnut úvěr formou čerpání platební kartou až do výše 30 000 Kč. Žalovaný na úvěr, který čerpal částkou 61 947,83 Kč, splatil částku 35 506 Kč. Pohledávka byla smlouvou postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně jsou podnikateli ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS , Anonymizováno, ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. , spisová značka, ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalovaný vyplnil v žádosti o úvěr údaje o své osobě, uvedl, že je svobodný, bezdětný, vlastní nemovitost, má příjem 24 000 Kč, měsíční výdaje 2 000 Kč a další finanční závazky 4 000 Kč měsíčně. Žalobkyně tvrdila, že věřitel žalovaného prověřil v interních, externích rejstřících, systému SOLUS, žádné důkazy však nepředložila, nepředložila ani důkazy, že by z vlastní iniciativy věřitel ověřoval tvrzené výdaje, které i u vlastníka nemovitosti jsou velmi nízké a neodpovídají situaci na trhu s energiemi a měsíčním nákladům dospělého člověka. Obzvláště když z údajů uvedených žadatelem o úvěr plyne, že měl další finanční závazky typu úvěrů či zápůjček, bylo namístě důkladně jeho schopnost splácet prověřit a řádně vyhodnotit jeho poměry a typ závazků, které již má, neboť se jedná o skutečnost, pro kterou měl mít věřitel důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř. Žalobkyně tedy neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, která žalovanému byla poskytnuta sníženou o 35 506 Kč, kterou žalovaný splatil. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalované oznámena. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 26 441,83 Kč. V ostatním pak soud žalobu zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení, kdy v tomto poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022, který dovodil, že s odkazem na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, „z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl ve věci úspěšnější, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.10. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod.