17 C 57/2024-90 — Okresní soud v Kolíně

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 76 415,65 Kč s příslušenstvím. Uvedla,že její předchůdkyně , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce dne 27. 4. 2020. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni kromě jistiny 30 000 Kč také poplatek 34 314 Kč. Žalovaný uhradil pouze 2 000 Kč, nesplácel řádně sjednané měsíční splátky ve výši 3 573 Kč měsíčně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 28 000 Kč, poplatku 30 915,65 Kč, smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč, sankční poplatky 2 500 Kč, 86 % úrok z jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení v částce 1 924,93 Kč za prodlení s jednotlivými splátkami, zákonný úrok z prodlení plynoucí z jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z žádosti o úvěr (zákaznické karty) ze dne 26. 4. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně , právnická osoba, o úvěr ve výši 35 000 Kč, uvedl, že je svobodný, se základním vzděláním, bydlí v nájmu, pracuje na plný úvazek jako operátor, má čistý příjem 7 100 Kč, u kterého věřitel zaškrtl, že příjem byl ověřen z pracovní smlouvy či živnostenského listu, a měsíční výdaje 4 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 4. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný s tímto věřitelem uzavřel smlouvu o úvěru v částce 30 000 Kč a zavázal se jej splácet v 18 měsíčních splátkách po 3 573 Kč, strany si dohodly, že celková dlužná částka bude 64 314 Kč, dohodly si smluvní pokutu pro případ prodlení se splátkou 0,1 % denně z dlužné částky. Z informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že náklady spotřebitelského úvěru tvořily úrok 24 330 Kč, poplatek 6 162 Kč za rozšířenou doplňkovou službu, poplatek za zpracování 1 500 Kč, pojistné za doplňkové pojištění 2 322 Kč, smluvní úroková sazba činila 86 %. Z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázané, že žalovaný splatil částku 2 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, z oznámení ze dne 1. 2. 2022 má soud za prokázané, že to postupitel žalovanému oznámil. Z výzev a potvrzení o jejich doručení má soud za prokázané upomínání žalovaného, k okamžitému splacení do 17. 3. 2022 byl žalovaný vyzván výzvou ze dne 10. 2. 2022. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Kolín ze dne 17. 4. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný v té době byl zaměstnán.4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o úvěr a poskytl za tímto účelem osobní údaje a údaje k posouzení své úvěruschopnosti, poté byla uzavřena smlouva a předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v částce 30 000 Kč, namísto žádaných 35 000 Kč. Celkem měl žalovaný splácet 64 314 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 573 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil 2 000 Kč. Pohledávka byla smlouvou postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem. Žalovaný byl vyzván k vrácení celého úvěru po zesplatnění do 17. 3. 2022. V dubnu 2023 byl žalovaný zaměstnán.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. III. , Anonymizováno, ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. , spisová značka, ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalovaný vyplnil v žádosti o úvěr údaje o své osobě, uvedl svou příjmovou situaci, označil výdaje, osobní stav. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost a to ověřením jím uvedených příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Věřitel získal od žalovaného informaci, že má příjem 7 100 Kč, ve formuláři je zaškrtnuto věřitelem, že příjem byl ověřen, dále že dlužník bydlí v nájmu, má výdaje 4 000 Kč. Přestože věřitel tvrdil, že žalovaného prověřoval v dostupných rejstřících, navrhoval předložení k důkazu výpisu z centrální evidence exekucí a živnostenského rejstříku žalovaného, soud již tyto důkazy neprovedl, neboť ani případná negativní lustrace v evidenci exekucí nemohla vyvrátit pochybnosti věřitele o schopnostech žalovaného úvěr splácet, pokud uvedl příjmy 7 100 Kč, výdaje 4 000 Kč, které ani tak neodpovídají situaci na trhu s nájemním bydlením, a měl se zavázat k měsíční splátce ve výši 3 573 Kč, což ve svém součtu s výdaji tvrzený příjem přesahuje. Netvrdila –li žalobkyně, že žalovaný měl další konkrétní příjem z podnikání, o čemž sám nic neuvedl, bylo nadbytečné provádět k důkazu pouhý výpis z živnostenského rejstříku žalovaného. Pokud předchůdkyně žalobkyně uzavřela přes to, že z údajů žalovaným uvedených měla mít důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr i ve snížené výši 30 000 Kč za podmínek, jaké byly sjednány, splácet, smlouvu o úvěru, porušila svou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, která žalovanému byla poskytnuta jako jistina úvěru sníženou o 2 000 Kč, kterou žalovaný uhradil. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalovanému oznámena. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 28 000 Kč. Žalobkyně požadovala vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., když s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, je spotřebitel v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel, který v tomto řízení na svou obranu nic netvrdil, navíc ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Kolín byl minimálně v roce 2023 pracovně aktivní. Zákonný úrok z prodlení lze však přiznat až od doby, kdy byl k vrácení spotřebitel vyzván, což se stalo výzvou ze dne 10. 2. 2022 s lhůtou k plnění stanovenou do 17. 3. 2022. Proto je žalovaný povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení. V ostatním pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.10. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal k jinému postupu důvod.