19 C 15/2024 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 7 300, 78 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedl, že jako úvěrující uzavřel dne [datum] se žalovanou jako úvěrovanou pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit společně s úrokem ve výši 60 % p.a., a to ve dvanácti měsíčních splátkách po 790 Kč. Peněžní prostředky žalobce poskytl žalované prostřednictvím P2 [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], se kterou žalobce uzavřel dne [datum] smlouvu o spolupráci. P2 [právnická osoba] poukázala žalované 6 000 Kč, zbývajících 1 000 Kč činila odměna uvedené společnosti za„ identifikaci stran, poskytnutí platformy pro uzavření smlouvy a provedení platebních převodů“. Žalovaná dluh založený smlouvou o úvěru splnila jen zčásti do výše 2 370 Kč. Příslušenstvím této pohledávky žalobce za žalovanou je úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná ji nesplnila ani přes výzvu zástupce žalobce k jejímu splnění ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobce dne [datum] zaplatil P2 [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], částku ve výši 7 000 Kč P2 [právnická osoba] týž den žalované poukázala částku ve výši 6 000 Kč Ani přes výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 10. 1. 2024, č.j. 19 C 15/2024 – 14, však žalobce nenavrhl důkazní prostředek o svém skutkovém tvrzení, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit společně s úrokem ve výši 60 % p.a. ve dvanácti měsíčních splátkách po 790 Kč. Namísto toho jen zopakoval svá skutková tvrzení o tom, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku. Takové skutkové zjištění však z nepodepsané listiny, která má zachycovat obsah smlouvy o úvěru, kopie občanského průkazu žalované ani ze zprávy elektronické pošty ze dne [datum], která obsahovala kód pro přijetí nabídky na uzavření smlouvy o úvěru, nevyplývá. Taková zpráva totiž není způsobilá prokázat, že žalovaná tento kód též použila, tím méně obsah nabídky na uzavření smlouvy o úvěru, kterou měla žalovaná za použití kódu přijmout. Se zřetelem k tomu, že se jednání konaného dne [datum] žalobce neúčastnil, nemohlo se mu potud dostat ani poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. V důsledku toho se žalobci nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru. 4. Žalobce dále skutkově tvrdil, že dne [datum] uzavřel smlouvu o spolupráci s P2 [právnická osoba], na jejímž základě poskytl peněžní prostředky žalované prostřednictvím uvedené společnosti. Ani k této smlouvě však žádná ze smluvních stran nepřipojila podpis. K výzvě soudu obsažené v usnesení ze dne 10. 1. 2024, č.j. 19 C 15/2024 – 14, žalobce navrhl o tomto svém skutkovém tvrzení provést důkaz souhlasným prohlášením ze dne [datum], které však podepsal pouze žalobce. Se zřetelem k tomu, že se jednání konaného dne [datum] žalobce neúčastnil, nemohlo se mu ani potud dostat poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. Žalobci se proto nepodařilo prokázat, že by dal [právnická osoba] [právnická osoba] pokyn jeho jménem zaplatit žalované částku ve výši 6 000 Kč. V rovině takto ustaveného skutkového děje se částka ve výši 6 000 Kč, kterou P2 [právnická osoba] poukázala žalované, jeví jako bezdůvodné obohacení, které žalovaná získala na úkor uvedené společnosti, zatímco částka ve výši 7 000 Kč, kterou žalobce zaplatil P2 [právnická osoba], jako bezdůvodné obohacení, které tato společnost získala na úkor žalobce (§ 2991 a § 2993 o.z.). 5. Z těchto důvodů nemohl být žalobní požadavek úspěšný ani podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení, protože žalobce má pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení za P2 [právnická osoba], nikoli za žalovanou. Soud proto žalobu zamítl. 6. Plně procesně úspěšné žalované přísluší právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Se zřetelem k tomu, že jí však v projednávané věci nevznikly náklady, jejichž náhradu by mohla žádat, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.